V novém rozhovoru se představí určitě jeden z nejaktivnějších lidí na poli veganství, a to Silvestr Vandrovec Špaček, kterého jistě znáte minimálně z aktivity na Facebooku. Hlavně ale působí v týmu, který pořádá Veggie Parade, dále je členem správní rady České veganské společnosti a spoluvede organizaci Otevři oči.
O tom všem, ale také o osobnějších věcech, jsme si spolu povídali.
Ahoj, mohl by ses hned na začátku představit těm, kteří tě neznají? Co děláš, co máš rád…
Ahoj, živím se jako IT podpora a k tomu překládám knižní sérii Jak vycvičit draka. Dřív jsem pracoval jako korektor, ještě před tím jako redaktor a webeditor. Rád mám hlavně hudbu (jezdívám hlavně na Mighty a na Colours), filmy (Gondry, Gilliam, Coeni...), thajskou kuchyni a Star Trek.
Když jsi zmínil hudbu, tak jakou posloucháš nejradši? A jsou kapely, které tě textově ovlivnily (třeba právě co se týče veganství)?
Vyrostl jsem na punku, Znouzectnosti, E!E, SPS, Visáčích. Neřekl bych, že by mě přímo ovlivnily nějaký texty, ale určitě mě ovlivnila anarchistická subkultura, Global Street Party a tak. Teď mám rád docela ledacos - ska, reggae, hardcore, dub, asian underground, electroswing, triphop, psytrance... Nesmírně mě baví hudba, co dělá Mikkim, ta má žánrů asi stopadesát. Řekl bych, že čím trhlejší fúze a prolínání, tím víc mě to baví.
A jak jsi se tedy k veganství dostal? Byl jsi nejdřív vegetariánem, nebo jsi přešel přímo?
Kostrbatě! První krůček byla v roce 1992 možnost volby chodit na obědy místo nechutný školní jídelny do Góvindy na Palmovce. Od sedmnácti jsem byl vegetariánem, žonglujícím s povinností konzumovat jód, leností shánět řasy a iluzí, jako že ryby nemají na utrpení kapacitu, atd. Asi 10 let jsem byl "nepořádným" vegetariánem, co jí občas rybí prsty, protože to řekla doktorka. Potom jsem se dokonce asi na rok (pod mírným tlakem tehdejší partnerky a kolektivu v nové práci) vrátil k úplnýmu všežravectví, jestli jako třeba nedělám chybu a nezačnou mi zázrakem růst bicepsy. No - nezačaly, rostl mi akorát tak pupek. Po roce jsem se zas rozešel, skončil v práci, vrátil se k vegetariánství - a byl to pro mě návrat k jáství. Ten den jsem po roce prázdna zase psal básničky. A během dalšího roka jsem se dostal mezi aktivisty kolem Veggie Parade, vstřebal info o mléčným průmyslu a od roku 2010 jsem vegan. A tentokrát už docela "pořádnej".
Co na to říkali tehdá rodiče?
Uff... Vegetariánství celkem strávili, ale skousnout veganství pro ně bylo těžký. Oba jsou přírodovědci, ovšem studovaní před 30 lety, takže jsme měli hlavně s tátou docela vyostřený debaty o aminokyselinách, jestli zvířata jsou, nebo nejsou lidem rovna, jestli se právo dává, nebo bere... Řekl bych, že nejostřejší debaty jsem s nima i s kamarádama vedl, když jsem si ještě nebyl sám jistej - kde chyběla sebejistota, nastupovala prudkost. Postupně si oni všimli, že nevysychám a neumírám, a mně zase došlo, že mají strach, abych si z altruismu neublížil, a to docela respektuju. Jsem zvědavej, co přinese budoucnost...
Byl tedy tlak okolí a ona nejistota silnější, proč ten “přerod” trval déle, než třeba to, že dříve nebyla tak široká nabídka veg produktů?
Nejsilnější byla neinformovanost. Až do roku 2010 jsem žil v iluzi, že dojnice nijak netrpí, protože je přece nikdo nezabíjí. Když mě ostatní aktivisti vyvedli z omylu, trvalo mi sebrat odvahu jen pár týdnů nebo měsíců. A je fakt, že je dneska nabídka veganských produktů lepší, ale ani tehdy nebyla tak zlá, jak jsem si představoval. Kdybych tušil, jak malej problém to je, nepotřeboval bych sbírat odvahu vůbec už před těmi pěti lety.
Co považuješ v dnešní době za nejtěžší, pokud se chce člověk stát veganem? Aby u toho vydržel a nepustilo ho to.
Určitě tlak okolí. Ukázalo se to i v nějaké statistice - většina "recidivistů" nesekla s veganstvím kvůli zdraví nebo sortimentu, ale kvůli vyčlenění ze společenských aktivit nebo prostě kvůli nátlaku okolí. Takže ještě stále je třeba se hlavně zpočátku obrnit trpělivostí a odpovídat stokrát dokola na FAQ otázky o bílkovinách a proteinech, právech a povinnostech všežravce, vývoji mozku, lvech, eskymácích a polykání semene.
Nedávno jsem viděl přednášku Báry Hunčovské z letošního VeganFestu na téma “psychologie efektivního šíření veganství”, která se mi líbila a se spoustou názorů jsem se ztotožnil. Mohl bys říci, jaká je podle tebe ta nejefektivnější cesta? Pokud máš stejný názor jako Bára, která s tebou v organizaci Otevři oči působí, nevadí a klidně jej pověz. Ne všichni v Brně byli nebo mají na 2hodinový záznam čas.
Nejefektivnější je kombinace různých cest. Lidi jsou samozřejmě různí, takže je oslovují různé věci. Obecně lidi líp reagují, když jsi pozitivní, když říkáš, co "ano" než co "ne". Ale je potřeba mluvit i o tom, co je špatně, aby si veřejnost uvědomila, že existuje nějaký problém, než se bude zajímat o jeho řešení. Proto v Otevři oči děláme jak "negativní" akce jako pouliční promítání dokumentárních záběrů ze živočišné výroby nebo pietní průvod na Světový den hospodářských zvířat, tak "pozitivní" akce jako rozdávání veganských dobrůtek nebo Veggie Parade.
Tím jsme se dostali k sdružení Otevři oči, takže se chci hned zeptat na to, kdy a za jakých okolností vzniklo?
Taky poměrně postupně. V roce 2006 skupina lidí uspořádala v kině Aero festival dokumentárních filmů Otevři oči, kde se promítaly filmy jako Pozemšťané, Království míru atd. Byl to dost úspěch a jádro týmu pak pokračovalo v další činnosti - založilo občanské sdružení, začala veřejná promítání, posléze vznikly informační materiály. Další impuls pak byl, když se v roce 2011 poslední mohykáni Bára a Marek spojili s týmem kolem Veggie Parade, který měl dobrý tým aktivistů, ale chyběly mu určité oficiální ostruhy jako třeba IČO. Samotnou prahistorii Otevři oči ale dopodrobna sám neznám, protože jsem do sdružení přišel právě s týmem Veggie.
Mluvil jsi o promítání dokumentů. Jaké mají vaše tradiční páteční projekce na Náměstí Republiky odezvy? Prozradíš nejpozitivnější a zároveň i nejnegativnější reakce? Došlo třeba i k nějakým útokům? Protože mi je jasné, že lidi pravdu o živočišném průmyslu slyšet a vidět nechtějí.
Pozitivní reakce výrazně převažují. Hlavně poslední dobou mám dojem, že to je čím dál lepší. Když to vidět nechtějí, tak spíš jen odvrátí zrak a jdou dál, maximálně si něco brblají. Nejčastější reakce je apatie. Párkrát nás žádali pinglové z blízké zahrádky, ať to ztlumíme, že to hosty obtěžuje. Myslím, že jsme pak natočili reprák víc do prostoru. Fyzická napadení si nevybavuju žádná, jednou nám někdo vyškubl šňůru z elektrogenerátoru, tak jsme ji museli zase zašťouchnout. S agresí jsem se setkal při protestech u kádí s vánočními kapry, tam Markovi před lety jeden neonacista zlomil nos a předloni nám nějaká bandička chtěla sebrat transparent.
A též jsi zmínil informační materiály. Letáků jste vydali už několik, chystáte aktuálně nějaký další?
Teď v létě jsme přeložili slovenský letáček o ekologii a Česká veganská společnost vydala ve velkém nákladu skvělou brožuru pro veganské matky, kterou z němčiny přeložilo Nesehnutí. Něco úplně nového bychom taky vyplodili rádi, ale zatím nějak nejsou síly. Snad k nám budou dlouhé zimní večery milostivé.
Na brožuru se ještě zeptám, jen poslední otázka k Otevři oči: Kolik vás v týmu vůbec je? Vím, že stále hledáte další členy/dobrovolníky, protože těch není nikdy dost, tak ti dám také prostor na menší “inzerci”. :)
Na chodu a našich akcích se teď pravidelně podílí zhruba deset lidí. Díky letošní Veggie Parade se přidalo pár šikovných nováčků, docela to funguje. I tak ale chceme mít otevřené dveře pro lidi, kteří by se chtěli taky aktivně zapojit. A samozřejmě nemáme zdaleka pokryté všechny talenty. Kdyby se s námi někdo ze čtenářů chtěl seznámit a spolupracovat, budeme moc rádi! Můžete nás oslovit přes kontakty na webu, nebo se přidat do facebookové skupiny.Těšíme se :)
Mimo to působíš jako člen správní rady v České veganské společnosti, jejímž předsedou je Jano Kupec, s nímž jsem měl první rozhovor dva měsíce zpět. Právě před několika dny se vám podařilo vybrat peníze na vydání 5 000 kusů brožurky o veganském stravování dětí a těhotných a kojících žen, což jsi nastínil výše. A šlo to docela rychle, jak velkou z toho máte radost? A kam všude brožurka poputuje?
Radost z úspěchu crowdfundingu na brožurku máme nevýslovnou! Jak proto, že nám to umožnilo vydat tenhle úžasný materiál v obstojném nákladu, tak i prostě proto, že má veganská komunita takovou sílu. Bylo úžasné pozorovat, jak to tam den za dnem naskakuje. Moc si toho vážíme! Brožurku budeme distribuovat na různých informačních akcích jako třeba na Veggie Náplavce pořádané projektem Vegan Fighter. Poputuje samozřejmě dárcům a budeme ji myslím i rozesílat podobně jako rozesílá svoje materiály Otevři oči. Delegace Otevři oči zrovna teď bere balíčky brožurek na bratislavské Vegánske hody a našim přátelům do Brna.
V ČVS s tebou působí i tvá žena Tereza Vandrovcová, která mj. vede největší vegan portál Soucitně. Oba jste dost aktivní v boji za práva zvířat a šíření veganství, že jen žasnu. :) Jak jste se poznali, pokud to není tajné, a byli jste v té době oba veg, nebo se to vyvinulo později?
Poznali jsme se ještě jako vegetariáni právě díky aktivismu, v týmu Veggie Parade. Sice nám docela trvalo, než jsme byli oba současně nezadaní, ale bylo to nevyhnutelné. :) Když jsme se dali konečně dohromady, už jsme se znali přes dva roky. Je super mít takový společný zájem, dělat třeba stánky, organizovat akce, psát spolu články... A aktivismus nám pomohl i při pořádání naší docela velkolepé svatby - organizaci jsme sfoukli za dva měsíce, a navíc nám při ní pomohla spousta veganských kamarádů.
To znám z vlastní zkušenosti, jak je super tyhle aktivity dělat v páru, třeba náš blog. Takže ti rozumím :) Předposlední otázka. Taky máte domácí mazlíčky, tuším, že kočku a psa, takže se musím zeptat na ožehavou otázku, která vždy na diskuzích vyústí v boj: krmíte je vegansky? A pokud ano, jak náročné bylo na tuto stravu přejít, pokud tak nebyli krmeni od mala.
Krmíme. Kočku jsme získali jako sedmiletou a byla už na veganské krmivo zvyklá. Sám jsem k tomu byl dost skeptický, a tak jsme zkoušeli různá jiná krmiva, ale granule jí prostě nejvíc chutnají od Beneva. Občas dostane masovou kapsičku, ale veganská strava jí zcela vyhovuje, byť to působí absurdně. Pejsce jsme taky dávali vybrat, žena jí někdy i vaří, jak jsou spolu doma samy. Nejvíc jí vždycky chutná ten největší kekel, co na celé ulici je, protože právě na ulici vyrostla, kdesi na Donbase. Ale i jí se na veganské stravě daří skvěle, je vitální až hrůza a chutná jí to.
Flamewary v diskusích většinou rozpoutávají barfisti, pro které to je svatý grál a berou to tak trochu fundamentalisticky - i když jako strava je to určitě super. Když už granule, je ale fakt jedno, jestli veganské, nebo neveganské (po nutriční stránce, ne etické) - ty veganské jsou spíš kvalitnější. Z výživového ani chuťového hlediska jim každopádně nic nechybí.
Ke konci rozhovoru bych se rád vrátil ještě k zmiňované akci Veggie Parade, která - už posedmé - proběhla v červnu v Praze (fotoreport zde). Jak ji hodnotíš a jaké byly reakce okolí?
Letošní Veggie Parade byla... parádní. Hrozba deště bohužel někoho odradila, ale i tak se nás sešlo kolem tisícovky. Atmosféra na hodech ve Stromovce byla elektrizující. Reakce účastníků i okolí byly taky veskrze pozitivní, průběhu bych vytkl jen pár drobností, které snad vychytáme napřesrok. Potěšilo mě, že nás letos našly i televizní kamery a že reportáž vyzněla velmi příznivě. Byť do budoucna bychom ocenili ještě větší mediální pokrytí. Tématem VP 2016 bude zdraví a zdravotnictví. Chtěli bychom upozornit na to, jak rozdílně vnímá veganství odborný diskurs u nás a ve světě, kde už je obecně vnímáno jako velmi zdravá strava, nikoli porucha příjmu potravy jako u nás.
A na závěr ti nechám prostor, pokud tě napadá nějaká důležitá věc, kterou jsem opomněl a chtěl bys ji říct. Máš slovo.
Ještě jsme nezmínili filmový festival Zvířata jsou taky lidi, který jsme s Otevři oči uspořádali v kině Atlas loni v listopadu. Na tom jsem se nadřel jak kůň a dopadlo to naštěstí taky docela dobře, takže dost možná na podzim 2016 uděláme další ročník. Kdyby někdo věděl o nějakém senza celovečerním dokumentu, budeme rádi za tip :)
Jonash
Starší rozhovory - s Janem Kupcem a Pavlem Houdkem - najdete zde.
Líbil se vám článek? Pokud ano, přidejte si do oblíbených naši stránku na Facebooku a žádný další vám neunikne :)
Žádné komentáře:
Okomentovat