Jano Kupec (ČVS): Chceme, aby bylo veganství snadné pro všechny

Rádi vám u nás na stránkách představujeme novou rubriku, kterou jsou rozhovory. Říkali jsme si s Klárkou, že by chtělo blog něčím obohatit, vydávat nějakou rubriku pravidelně, ale zároveň, aby to bylo vždy něčím ojedinělé. Což, myslíme, zrovna interview se zkušenějšími vegany ze všech možných sfér jsou. Pro první číslo jsem si nemohl vybrat asi nikoho lepšího než zakládajícího člena a zároveň předsedu České veganské společnosti Jana Kupce, který vždy, když jej někde vidím, hýří pozitivní energií. Tak pojďme na to.

1. Ahoj, mohl by ses na začátek nějak představit? Co děláš, odkud pocházíš, co tě baví…
Ahoj. Pocházím ze středního Slovenska, malého města Brezno. Živím se programováním, ale od června se věnuji hlavně České veganské společnosti. Baví mě věda, hlavně astronomie, složité systémy, biologie, ale i další oblasti, včetně humanitních. A také squash a asi tak milion dalších věcí.

2. Veganem jsi už 13 let, jak ses k tomu dostal? A jak krušné byly začátky (kterými se procházíme asi všichni)?
Zamýšlel jsem se nad množstvím živočišných produktů z domácích zvířat (chovali jsme prasata a slepice) i kupovaných a nad tím, jaký mají život i ta naše zvířata, natož ještě zvířata ve velkochovech. Rozhodl jsme se prozkoumat, jestli to jde i bez nich. Začal jsem vegetariánstvím, ale krátce potom, co jsem se dozvěděl o veganství, jsem se rozhodl prozkoumat i to. Bylo to snadné. Ze začátku jsem sice pořádně nevěděl, co jíst, ale zachránila to tradiční luštěninová jídla i nějaké napodobeniny ze sóji. V práci jsem byl často na rohlících s AlfaBio pomazánkou a mrkvové štávě, ovoci a zelenině, protože nebylo, kde se najíst. Ale to byla pohoda. Nejtěžší bylo se setkávat s nepochopením okolí a později s oddělením dezinformací od informací (ze začátku jsem výživu ani racionální odůvodnění neřešil).

3. Jak se vyrovnáš s tím, že většina lidí si odmítá připustit, že něco dělá špatně? Že zvířata tu nejsou pro nás a v dnešních podmínkách není důvodu je věznit, zabíjet a jíst či jinak zneužívat. Mě totiž čas od času přepadá splín, přitom vegansky jsem se skrze partnerku začal stravovat teprve nějaký rok zpátky. Ta změna myšlení je však neskutečná.
Nejsem fanoušek výrazu jako "zvířata tu nejsou pro nás". Každé zvíře, včetně člověka, dělá, co může, aby přežilo. Zjednodušeně řečeno, když máš hlad, neptáš se, jestli ti to jídlo patří, pokud nemáš jistotu, že se v dohledné době opět najíš. Živočišná strava má v historii člověka své oprávněné místo. Teprve s dostatkem jiného jídla a s kulturním vývojem můžeme a jsme schopni se ptát, jestli je potřeba, aby zvířata musela kvůli nám podstupovat to, co jim děláme. A teprve s přebytkem jídla, nadspotřebou, koncentrovanou velkovýrobou a ekologickými dopady se na to ptát musíme.

A když si uvědomím, jak dlouho trvalo mně, než jsem to všechno pochopil, nečekám, že si to najednou uvědomí všichni poté, co jich na to upozorní malá skupina lidí s transparenty. Adaptace takového způsobu života nastane postupně, a to jenom tehdy, když bude pro lidi atraktivní. To v případě veganství znamená, že lidem velmi dobře vysvětlíme, proč se chtějí na to dát, že jim v tom nikdo a nic nebude klást překážky, jako je tomu dnes, a podobně. "Zvířata lidem nepatří" nebo "maso je vražda" je dobrý slogan na upoutání pozornosti, ale není to vysvětlení. A ne každý rodič má sílu odolávat výčitkám pediatra a umí argumentovat, když přijde na to, že dítě se stravuje vegansky.

4. Díky za objasnění. Posuneme se dále. Před víc jak týdnem proběhl již 7. ročník akce Veggie Parade, na které se také zčásti podílíš. Na průvodu jsi sice nebyl, protože jsi byl přichystaný u stánků ve Stromovce, kde byl cíl cesty, ale dokázal bys to i tak nějak zhodnotit a porovnat s předchozími lety? Aspoň z toho, co se k tobě dostalo. A máš odhad, kolik dorazilo na průvod lidí?
Letos jsem se na organizaci Veggie Parade prakticky nepodílel, byť jsem to původně v plánu měl. Ale množství práce v ČVS jsem podcenil a naopak jsem přecenil (jak typické pro aktivisty :)), kolik toho zvládnu ve volném čase. Nicméně Otevři oči to zvládli i za pomoci nových dobrovolnic a dobrovolníků. Je krásné každý rok vidět, že je nás stále víc a víc, oslavit to a odpočinout si při dobrém jídle, setkat se s dalšími lidmi, podívat se, co dělají neziskovky, podepsat petici, koupit si na památku benefiční placku. Lidé měli dobrou náladu a užívali si atmosféru. Takovéto události jsou velmi důležité. Nemůžeme jenom pracovat a myslet na to, jak zvířata trpí. Musíme občas i vypnout, zastavit se, potěšit se tím, co se už povedlo, a nabrat síly do další práce. Jinak bychom vyhořeli a zvířatům by musel pomáhat někdo jiný. A také ukázat veřejnosti radosti veganského života.

5. Už je to více jak rok, co jsi založil Českou veganskou společnost, obdobu celosvětové The Vegan Society se sídlem v Británii. Můžeš říci, s jakými cíli jsi do toho šel a co si od toho slibuješ?
Na začátek bych opravil, že Vegan Society není celosvětovou organizací v tom smylu, že by zastřešovala další veganské organizace nebo měla pobočky. Pracuje lokálně, tedy v Británii. Jelikož je ale první veganskou organizací, jejiž zakladatelé v roce 1944 vůbec pojem vegan poprvé definovali, mají za sebou nejvíc práce a zkušeností a jsou inspirací pro další veganské organizace na celém světě.

Českou veganskou společnost jsme založili společně s Terkou a Silvestrem Vandrovcovými a Hankou Starostovou. Činnost jsme veřejně odstartovali na konci října 2014. Cílem je odstraňovat překážky, na které lidé naráží, když chtějí žít bez využívání zvířat nebo spotřebu živočišných produktů výrazně omezit. Naučit kuchaře vegansky vařit, lékaře obeznámit s vědeckými poznatky kolem rostlinného stravování, naučit je, jak veganům a vegankám pomoci a poradit, výrobce informovat o alternativách, politiky přesvědčit, aby učinili potřebné legislativní změny (možnost vystudovat hotelovku nebo zdrávku i bez vaření a ochutnávání masa, přestat podporovat velkochovy, podpořit transformaci k šetrnějším alternativám, zavést povinnost označovat veganské produkty) a tak dále. A v neposlední řade poskytnout veškeré praktické informace a podporu lidem ze široké veřejnosti. Také chceme uvádět na pravou míru častá nedorozumění, která se kolem veganství šíří, ať už ze strany veřejnosti, anebo ze strany samotných veganů.

Slibujeme si od toho rychlejší nárůst počtu spokojených veganek, veganů a vegaňátek i reduktariánů a flexitariánů (čili rychlejší a výraznější snížení poptávky po využívání zvířat) a také respekt a uznání celé společnosti.

6. Kolik členů zatím ČVS má a jaké jsou dosavadní reakce okolí? Hlásí se vám lidé na výpomoc apod., případně hledáte teď někoho na nějakou konkrétní činnost?

Členů je 80 a dalších 30 čeká na potvrzení. Dobrovolnic a dobrovolníků se hlásí hodně, jen máme dost problém komunikaci, koordinaci a publikování výsledků zvládat. Všichni to děláme ve volném čase. To by se mělo v příštím půlroce změnit. Davám si v zaměstnání přestávku a pokusím se získat stabilní příjem od dárců a sponzorů, abychom si mohli dovolit jednoho až dva zaměstnance nebo zaměstnankyně. Ohlasy jsou skvělé, lidé vnímají, že organizace s takovou agendou v Česku chyběla, a i proto věřím, že nás podpoří. Výzvy na pomoc budeme podle potřeby posílat přihlášeným dobrovolníkům emaily a také na sociálních sítích, takže se si nezapomeňte zapnout upozornění.

7. Vaším nejzásadnějším projektem je Vegucation, který už běží v několika evropských státech a jehož cílem je "vyvinout a odstartovat výuku vegetarianského vaření v rámci odborného vzdělávání v oblasti gastronomie". V jaké fázi se nachází?

Chci zdůranit, že se jedná o čistě rostlinné vaření. Slovo "vegetariánské" se rozhodli původní autoři projektu používat, protože je veřejností lépe přijímáno. V materiálech ani učebnici však nenajdete ani stopy mléka nebo vajec. Jenom jejich alternativy.

Momentálně máme hotový překlad několika materiálů včetně 160stránkové učebnice. Za chvíli projde učebnice grafickou sazbou a mezitím připravujeme ve spolupráci s Asociací kuchařů a cukrářů ČR školení lektorek a lektorů a kurzy pro kuchaře a kuchařky. Základní informace o projektu najdete na této stránce.

8. Konečně se také začíná rozjíždět web, na který také výše odkazuješ, jaké zajímavé sekce zde časem budou pro návštěvníky k dispozici?
Budou tam odpovědi na časté otázky, základní i podrobné informace kolem výživy, praktické informace jako jídelníčky, seznamy veganských produktů, odkazy na komunity v celé republice, kde se lidé můžou setkat a poradit si, a také naše běžící projekty a výsledky a náměty, jak nás můžou lidé podpořit.

9. Před pár týdny jsem udělal mezi vegany anketu (zde), kde jedna ze čtyř otázek zněla „Co je pro vás na veganství nejtěžší?“ Sice jsi mi tam také odpovídal, ale jestli bys to mohl zopakovat, samozřejmě ze svého pohledu.
Občasný výsměch a neochota okolí pochopit a uznat, že jde o rozumné rozhodnutí a úctyhodný životní styl. Jinak je to brnkačka a radost :)

10. Co nám chybí nejvíce oproti vyspělejším zemím, pokud tedy mluvíme o veg(etari)anství, jako jsou třeba Anglie nebo Německo?
Možná léta bez komunismu. Ochota vzít svůj osud do svých rukou, chtít se vzdělávat, kriticky myslet a aktivně k různým cílům, ve spolupráci s dalšími lidmi, přispět a vést k tomu i své děti. Ale na tomto poli jsme už ušli dobrý kus cesty a lidé jsou stále víc aktivní.

11. A - na závěr - jak optimisticky vidíš další vývoj veganství na území ČR a Slovenska? Přeci jen za tu dobu, co jsi sám veganem, se toho stalo strašně moc a třeba veganský sortiment je, myslím, na velice slušné úrovni. „Zdravé výživy“ se nachází už i v menších městech a stejně tak lze často dobře nakoupit i v supermarketech. Kor pokud se člověk živí základními surovinami a navíc mu stačí jen tofu nebo tempeh.
Ano, i díky tomuto trendu v ČR i ve světě to vidím optimisticky. V posledních letech je nárůst lidí se zájmem o veganství či reduktariánství exponenciální. Doufám, že to bude pokračovat. Chceme to s ČVS podpořit na zmiňovaných úrovních.

Díky za rozhovor, Jano!

A vy nám klidně napište do komentářů, s kým dalším byste si u nás rádi přečetli rozhovor. Jsme zvědaví :)

Jonash