Místo kapra hlíva: rozhovor s autorkami knihy Katkou a Verčou

Na Vegetariánském festivalu vyhrály za knihu Místo vejce banán ocenění Nejlepší veg kniha roku 2015

Po roce vychází již druhý díl oblíbené kuchařky, tentokrát s názvem Místo kapra hlíva: veganská párty kuchařka. Ukáže vám, jak si lze po vegansku užít svátky a různé příležitosti. Kromě receptů zde naleznete i povídání o tradicích a jejich původu, zejména o těch, které nejdou s veganstvím příliš dohromady. Čekají na vás také rozhovory se zajímavými osobnostmi z veganské scény. Kniha bude k dostání vegansport.cz a postupně i v dalších e-shopech. Aktuální informace a ukázky naleznete na výše zmíněném facebooku. Rozhodně je se na co těšit. A já jsem proto vyzpovídala autorky Katku a Verču, abychom spolu s nimi mohli nahlédnout pod pokličku (nejen) jejich nové knížky, na níž u nás brzy najdete recenzi.

Jak jste se vlastně vy dvě poznaly? 

Veronika: Je to trošku paradoxní… nad miskou kančího guláše někdy v roce 2012. Ale to jsme ještě netušily, co se z toho všeho vyklube. :)

Katka: A pak jsme se dlouho neviděly a narazily na sebe o rok později jako veganky na Facebooku.

Jak jste se dostaly k veganství? 

Katka: Byla jsem vždycky hrozný masožravec a milovala jsem guláše i řízky a celkově jsem nad stravou nikdy nepřemýšlela. Taky mám od malička hrozně ráda zvířata, ale víš jak: „Prasata a krávy se prostě narodily pro to, abychom je snědli. Vegetariány obdivuji, ale já bych se masa nevzdala.“ To byl tak nějak můj postoj k vegetariánství, a pak mi to jednoho dne seplo. V čem je to prase, ryba nebo kráva jiná než můj pes? Jaktože mi dělá problém zabít komára, ale steak na talíři mi vůbec nevadí? Ten den, co jsem o tom začala takhle přemýšlet, jsem měla maso naposledy. Prostě mi došlo, že když ve své hlavě zařadíš zvíře jako hospodářské, tak že tím to utrpení, které prožívá, nijak nesnižuješ. Pak mi najednou odpadly všechny zábrany podívat se na filmy ukazující realitu velkochovů. Myslela jsem, že si tím potvrdím, že dělám dobře. Ale naopak jsem začala přemýšlet nad tím, jak tomu všemu prospěju, když maso nahradím mlékem a vejci (to byl můj plán, jak nahradit bílkoviny z masa :)) A tak jsem začala pátrat po informacích o výživě, a světe! Já zjistila, že živočišné bílkoviny nepotřebuji. :) Zkusila jsem pak pár výborných receptů a bylo to jasný. Budu vegan!

Veronika: Já, když si představím své krásné dětství, život na vesnici, zvířátka kolem... tak to ani jinak dopadnout nemohlo. Naši mě vedli k lásce ke zvířatům. Jak se má držet kočička, králíček, co by se jim nemělo dělat - a já ty zvířata milovala. Jako malá jsem měla křečka, kočičky, měli jsme dobrmana, kterého jsme zachránili od pána, co ho týral, slepičky, další děda měl koně a prasátka. Takže jsem jezdila na koni bez sedla, chodila hladit čuníky, když babička kydala hnůj, hlídala jsem malé králíčky, říkala jsem jim jmény, a tak se naši snad ani nemohli divit, že je nechci jíst. Mamka se zachovala skvěle a vařila mi dušenou zeleninu na másle, k tomu brambory, děda pěstoval zeleninu, takže jsem vždy chodila políčkem a trhala si okurky, rajčata, papriky, jahody… bylo to skvělý. Pořád jsem to ale měla jenom jako spojitost přímo s mými zvířátky. Salám z obchodu či makrelu jsem si dala. Při studiu na VŠ jsem jedla i maso, to vím, že dva roky jsem totálně povolila, vím už teď, čím to bylo… ale to vše bylo součástí mé cesty. Poté jsem se pracovně dostala do Prahy a denně jsem chodila kolem zdravé výživy, kde dělali i obědy. A tam to vše začalo a už jsou to skoro tři roky. :)

Vydáváte v pořadí již druhou knížku, a to téměř rok od té předešlé. Co se za tu dobu u vás změnilo? 

Katka: Přesně na tuhle otázku se samy sebe ptáme v rozhovoru na začátku knížky. :) Já hodně žiji změnami v soukromém životě, které se týkají Nikolky. Roste, mění se, začíná říkat první slova a já sem těmi změnami úplně pohlcená. :) Pak se změnilo to, že jsem změnila trochu přístup ke stravě, více si hlídám kvalitu potravin a pak taky to, že jsem dala konečně do pořádku postavu, i když je furt co zlepšovat. Podařilo se dát do kupy stránky vegansport.cz, nový look a nově i e-shop.

Veronika: U mě jsou ty změny hlavně studijního a pracovního rázu, protože jsem přerušila studium historie a ukončila jsem práci v Praze, kde jsem pracovala v muzeu, protože mi došlo, že mě to táhne jinam. S vydáním první knihy jsem se našla. A teď pracuji jako pekařka ve zdravé výživě v Litomyšli a peču denně koláče, dorty, housky… a je to skvělý. Mám nového přítele, se kterým jsme začali dělat pro přátele a známé občerstvení na různé akce, jako jsou svatby atd. A to mě moc baví. :) Hlavně to, že na těchto akcích jsou nejen vegani, a když vidím, jak to všem moc chutná a zajímají se, tak mám obrovskou radost.

Jaký úspěch měl vlastně první díl Místo vejce banán? Kolik se prodalo kusů a jaké byly reakce vašeho okolí, že jste vydaly veganskou knížku? 

Katka: Úspěch byl a jsme za to velmi rády. Z reakcí víme, že knížka v mnoha případech padla na úrodnou půdu, protože z ní čerpali jak lidi, co si nevěděli s vařením nebo výživou rady, tak třeba příbuzní veganů. Náklad byl 1300 kusů a v současné době je téměř rozebrán, proto společně s druhou knížkou vyjde dotisk 1500 kusů a měl by se už objevit v kamenných obchodech. Samozřejmě jsme zaznamenaly i pár negativních reakcí. Jedna nám vyčítala, že tam máme moc smajlíků, druhá pak upozorňovala na nějaké faktické chybky, z nichž některé jsme pak zapracovaly do dotisku.

Veronika: A já bych ještě dodala, že jsem velice ráda za to, že se o knížce diskutuje i rok po jejím vydání. Kolikrát nám přijde nějaké poděkování či dotaz, a to mě moc těší. A hlavně, když lidé píší, jak jim kniha pomohla. To je to nej… to je ten důvod, proč jsme ji psaly.

Co vás vlastně vedlo k napsání druhého dílu? A jak jeho tvorba probíhala?

Veronika: Když jsme dokončily přípravu první knihy, shodly jsme se na tom, že máme ještě spoustu věcí, které tam přidat, ale už nebyl prostor. A tak nás to automaticky nasměrovalo k vytvoření další knihy. Dle nás právě svátky a rodinná setkání jsou v životě člověka důležité události. Byly chvíle, kdy jsem se v jistých skupinách lidí bála o veganství mluvit. To asi znáš. A my chceme lidem ukázat, že se není čeho bát, že vše se dá prožívat stejně, jen se tam jisté věci pozmění. Takže opět hnacím motorem bylo pomoci lidem. A ještě bych dodala, že i když jsem se při psaní občas vztekala, tak mě to primárně moc bavilo. Dělala jsem to s tím vědomím, že knížka pomůže, a třeba i pobaví.

Katka: No a tvorba probíhala podobně jak u první. My s Verčou schůzovaly, vařily, psaly, fotily a posílaly grafičce, která stejně jako u prvního dílu odvedla naprosto dokonalou práci. Je tam tentokrát více etických témat než v první knížce, tím se také od ní odlišuje. Etická hlediska se do knihy dostávají skrze rozhovory. To nám trochu v té první chybělo. Sdělit lidem, proč to vlastně všechno děláme, že to není jen chuť, zdraví apod., ale hlavně soucit se zvířaty. :)

Přesně tak, to povětšinou ve veganských kuchařkách chybí a je moc fajn, že jste to do té nové zapracovaly. Kniha je také doplněna o tematické rozhovory s vegany. Myslím, že je to výborné zpestření. Na koho se tedy můžeme těšit? 
Veronika: V knize najdete rozhovor s Janem Kupcem, což je předseda České veganské společnosti, dále s Terkou a Silvestrem Vandrovcovými, které jistě každý zná. Povídaly jsme si s nimi o jejich svatbě. A z oblasti svateb je v knize i rozhovor s Denisou Janešíkovou, a to o tom, jak připravit svatební občerstvení.

Katka: Dále s Bárou Hunčovskou o aktivismu v Čechách a jejich akcích (více pohovořila třeba o akci Vánoční psi). Pak s Katkou Csurilovou a iniciativě Slepice v nouzi, kde se lidé dozví, jaké mají slípky podmínky ve velkochovech. A Jitka Urbanová poradí, jak uspořádat veganské společenské večeře. (Pozn. Jitka se se svým synem Kryštofem objevili také v projektu Vegmaminky.)

Jaký je náklad Místo kapra hlíva a kde ji můžeme objednávat? 
1500 kusů a k objednání je v eshopu na stránkách vegansport.cz.

Jaký je váš nejoblíbenější recept a jaký recept z vaší první kuchařky je oblíbený ve vašem okolí?

Katka: Teď si ujíždím na "rybičkové" pomazánce - přes noc namočná slunečnicová semínka mixnu a dochutím najemno nakrájenou cibulí, česnekem a umeoctem, ale tento recept v naší knížce nenajdete. A okolí si pochvaluje z mých receptů plněné papriky nebo pohankový prejt a z Verčiných řepanátky a pizzu.

Veronika: Já mám moc ráda řepanátky a hokkaidové lasagne.

Odkud jste čerpaly informace pro své knížky?

Katka: V té první jsme hodně psaly o výživě a surovinách, tak tam jsem vycházela z kurzu výživového poradenství, pak různých veg knížek a info o surovinách jsme hodně čerpaly z časopisu Dobroty. Do receptů se nejvíce promítly naše osobní zkušenosti. U druhé knížky jsme čerpaly z knížek, které se věnují historii různých tradic a svátků, a recepty jsou skoro všechny opět původní. Ty, které nejsou původní, jsou uvedeny se svolením autora a odkazem na autora.

Veronika: Ano jsou to často jídla, která známe z rodiny, akorát jsme je předělaly do veg podoby. Poté jsou něco čisté výplody naší fantazie a nějaké věci jsou inspirované internetem.

Děkuji za rozhovor a přeji mnoho úspěchů nejen s knihami. :)

Veronika Chládková, která pod názvem U Tří fazolek chystá občerstvení a peče dorty na různé akce. Na první fotografii je s prvním svatebním dortem, na který v knize Místo kapra hlíva najdete také recept.
 

Katka Balcarová Kubíková se svou dcerou Nikolkou, které se objevily již v projektu Vegmaminky. Spravuje svoji stránku vegansport.cz

Claireh

Líbil se vám článek? Pokud ano, přidejte si do oblíbených naši stránku na Facebooku a žádný další vám neunikne :)