Dnešní představení nechám na mamince Lucii. Žije s rodinou v UK, a proto bohužel nemohlo dojít na focení. Přesto jsem si říkala, že její zkušenosti s veganstvím v rodině budou jistě přínosné. Lucie mi tedy dodala fotografie a já je jen malinko poupravila.
Lucie a Jessica s Colinem
Jméno maminky: Lucie
Vegan/vegetarián: Vegetariánka 8 let, veganka skoro 1 rok
Děti: Jessica 4 roky, Colin 1 rok
Jmenuji se Lucka, je mi 34 let a mám dvě děti, které nazýváme láskyplně „Ještěři“. Starší dcera Jessica bude mít v listopadu čtvrté narozeniny, mladší syn Colin bude poslední víkend v srpnu slavit první narozeniny. Vegetariánkou jsem 8 let, vegankou necelý rok. Můj partner Lukas je mi obrovskou oporou, a ač ze začátku maso jedl, dnes se stravuje stejně jako já. Delší dobu mám své stránky lucasinka.cz, které mi slouží i jako kuchařka a dávám tam jen ty recepty, které se mi osvědčily. Miluju pečení dortů, zdobení atd. Pobyt v kuchyni je pro mě nepředstavitelný relax, kde můžu vypnout a kombinovat potraviny dle fantazie a momentální chuti. Do mojí kuchyně mají všichni zákaz vstupu bez mého vědomí. Je to mé království, kam pustím málokoho.
1) Co je nejlepší na tom být matkou?
Pocit, že už nikdy nebudu sama, pozorovat, jak část vás dýchá, spí, směje se, brečí, vzteká se, jaké dělá pokroky. Děti jsou prostě nádherný zázrak a nic na světě není krásnější než dětský úsměv.
2) A co je na tom naopak nejnáročnější?
Nejnáročnější, nebo možná spíš nejhorší, je ten strach, který o děti neustále mám. Strach z nemocí, bezmocnosti, když vidíte, že se dítě necítí dobře a vy nejste schopni pomoc nebo ulevit (kromě dání sirupu třeba na sražení teploty). Nedávno byl syn týden v nemocnici a musím říct, že to byl nejhorší týden v mém životě.
3) Jak tě mateřství změnilo?
Jak se to vezme. Myslím, že jsme i s partnerem ve spoustě věcech stále stejní. Ale na druhou stranu nás změnila zodpovědnost za ty naše dva malé Ještěry. Ten pocit, že tu pro ně chceme být, vštípit a naučit je nějaké zásady a věci, na které my jsme museli přijít samy. Také se poučujeme z chyb našich rodičů a snažíme se je nedělat. I když ne vždy se daří :D
4) Jak dlouho jsi veganka/vegetariánka, co tě k tomu vedlo a jaké jsou podle tebe výhody této stravy?
Vegetariánkou jsem se stala před 8 lety spíše omylem a nechtěně. Po operaci slepého střeva mi maso a výrobky z něj začaly tak smrdět, že jsem nebyla schopná projít kolem pultu, kde se prodával třeba jen salám. Tak jsem začala zjišťovat, co jiného se dá jíst, a objevovala stále nové a nové chutě, potraviny atd.
První pokus o přechod na veganství proběhl před dvěma a půl lety a vydržela jsem půl roku, než jsem ve třetím měsíci těhotenství neudržela své chuťové buňky a vrátila se ke konzumaci sýrů. Druhý pokus, a doufám, že poslední, byl hned po narození syna. Při kojení se mi vybavovaly úryvky z dokumentárních filmů a představa, že se ke mně někdo chová stejně jako třeba ke krávě a ihned po porodu by mi vzal syna, napojil mě na přístroje a sál ze mě mléko, které patří mému synovi... to mě několikrát rozbrečelo a doteď nedokážu pochopit, že to lidi nevidí a nechápou. Vždyť pití mléka a konzumace mléčných výrobků je pro člověka nepřirozená a zdraví neprospěšná. A výhody? Celá rodina se líp cítí a jen ten pocit, že kvůli našim chutím nikdo netrpí, je prostě nepřekonatelný.
5) Jak u vás probíhá výchova k veganství/vegetariánství?
Máme doma pár dětských knížek o veganství od Ruby Roth a s partnerem často a rádi diskutujeme, takže se dá říct, že v tom děti vyrůstají přirozeně. Když jsme v parku, kde je auto prodávající zmrzliny a starší dcera začne zmrzlinu chtít, snažím se jí vysvětlit, že my tohle nejíme, protože to není zdravé a doma máme vlastní zmrzlinu, která je lepší a zdravější. Když se začne ptát, proč to či ono nejíme, snažím se jí to vysvětlit tak, že my zvířátka nejíme, protože je máme rádi a jsou to naši kamarádi. Že nejíme zmrzliny a sýry, protože kravské mléko patří telátkům stejně jako moje mléko patří teď synovi. Zdá se, že to chápe a takové vysvětlení jí stačí. Ve školce, kam chodí, se sice vaří vegetariánsky, ale i tak používají mléčné výrobky, takže jí vařím obědy. Naštěstí s tím ve školce není žádný problém a vždy je příjemné, když to, co jsem uvařila, ochutnají i 'tety' ve školce a pak se ptají na recepty nebo suroviny.
6) Jaká jídla se vyskytují ve vašem jídelníčku nejčastěji?
Milujeme čerstvé ovoce a zeleninu. Také oříšky, různá semínka, stejně jako luštěniny a obiloviny. Nejvíce používaná je u nás cizrna a červená čočka. Já s dcerou, na rozdíl od partnera, milujeme brambory a indickou kuchyni. Partner má zase rád sladké, takže někdy až 3x týdně peču cupcakes, muffiny, koláče nebo dorty a s tím mi teď dcera ráda pomáhá, což si nesmírně užívám.
7) Jaké jsou reakce okolí?
Musím říct, že naštěstí žijeme v UK, kde je vegetariánství i veganství více rozšířené. I když s radostí pozoruji rozmach veganství i v ČR. Reakce jsou různé, občas vtipné, jindy méně. Nejčastější reakce je otázka, co teda vlastně jíme, když nejíme maso, mléčné výrobky a vejce. Ale myslím si, že naše rozhodnutí respektují – ono jim vlastně ani nic jiného nezbývá :D Když přijede návštěva třeba z ČR, již dopředu všem říkáme, co k nám domů nesmí přes práh a že pokud chtějí jíst maso, sýry atd., ať si to jedí, ale prostě mimo náš byt. Zatím s tím nikdo problém neměl a naštěstí se mi v kuchyni daří, takže pak občas odjíždějí i s recepty.
8) Co kromě veganství/vegetariánství považuješ za správnou cestu k zachování přírody?
Pokora a střídmost. Člověk bere spoustu věcí jako samozřejmost a zapomíná, že nic není samozřejmé, že by měl děkovat a být vděčný za to, že na této planetě vůbec může žít. Není to ještě tak dávno, co bylo normalní jíst maso jednou týdně jako sváteční jídlo, kdežto dnes se jí neustále. Stejně tak se dřív jedlo jen to, co si kdo vypěstoval. Normální bylo jíst pohanku, jáhly, kroupy, mlít si vlastní mouku, spotřebovávat všechno, protože ničeho nebylo nadbytek. Dnes se jídlo ve velkém vyhazuje, plýtvá se, všechno má člověk až pod nosem a ničeho si neváží. Bohužel kdyby se v dnešní době člověk rozhodl vrátit se ke kořenům, pošlou na něj sociálku nebo ho nechají zavřít do blázince. V naší domácnosti není televize, nemáme auto, vaříme si všechno sami a nechodíme do restaurací. Snažíme se neplýtvat atd. a už i tak se na nás sem tam kouká jako na exoty. Je ale těžké očekávat od ostatních lidí péči o přírodu a okolí, když nepečují ani o své vlastní zdraví – kouří, pijou alkohol, cpou se cukrem, tukem, masem, za sváteční se považuje návštěva „mekáče“ a podobných příšerných provozoven.
9) Kdybys svému dítěti měla něco předat, co by to bylo?
Pokoru, lásku ke zvířatům, přírodě a toleranci k lidem. Ne vždy je lehké vybočovat, ale stojí to za to. A hlavně, že já i jejich táta jsme tu jen a jen pro ně a milujeme je, ať se v životě rozhodnou být a dělat cokoliv.
10) Chceš něco vegmaminkám vzkázat?
Ať si stojí za svým rozhodnutím a nevzdávají se, i když lidi kolem nich se je budou snažit přesvědčit o opaku. Věřím tomu, že každá máma ví, co je pro jejich dítě nejlepší. Jen některé mají možná strach, jsou nejisté, příliš pohodlné či líné to změnit a vykročit tím správným směrem. Pro ty, co se odhodlali žít v souladu s přírodou (alespoň tak, jak je to v této době možné), nebrat jiným zvířatům, co lidem nepatří, nechovat se jako tyran a krutovládce k ostatním živým tvorům, ať vytrvají a předávají to svým dětem. Věřím, možná dost naivně, že za několik desítek let většina lidí pochopí, že veganství není „extrém“, ale nutnost, potřeba a cesta, jak si život na této úžasné planetě užít ve zdraví a co nejplnohodnotněji.
Ukázkový jídelníček
Banán (pak jdu cvičit, takže nic jiného sníst nemůžu).
Snídaně druhá:
Většinou smoothie z banánu, špenátu a různého ovoce, občas přidám chia semínka, ovesné vločky atd. Pak si dávám skleničku zeleného ječmene.
Oběd:
Jelikož obědy si vařím jen sama pro sebe, musí být rychlé, takže buď těstoviny na milion způsobů, brambory na všechny způsoby, nebo teď má oblíbená pohanka s bramborem, cibulkou a tempehem.
Svačina:
Svačím s dětmi a většinou nakrájím mísu ovoce a každý si vezme, na co má zrovna chuť.
Večeře:
V létě máme rádi rychlé a studené večeře, takže různé pomazánky (převážně z cizrny), zeleninové nebo těstovinové saláty s chlebem, sendviče atd. Nikdy k večeři nechybí čerstvá zelenina. V zimě jsou k večeři spíš polévky, občas palačinky nebo rychlé směsi z jednoho hrnce.
Když mě honí mlsná, sáhnu po semínkách nebo oříšcích.
Buď jen ovoce nebo rostlinné jogurty.
Svačina:
Ve školce, a to bývá čerstvé sezónní ovoce.
Oběd:
Nejradši má těstoviny, takže třeba rajská s těstovinama, husté polévky s pečivem, cizrna na paprice atd.
Svačina:
Různé ovoce nebo rostlinný jogurt.
Večeře:
To samé co zbytek rodiny.
Vegan/vegetarián: Vegetariánka 8 let, veganka skoro 1 rok
Děti: Jessica 4 roky, Colin 1 rok
Jmenuji se Lucka, je mi 34 let a mám dvě děti, které nazýváme láskyplně „Ještěři“. Starší dcera Jessica bude mít v listopadu čtvrté narozeniny, mladší syn Colin bude poslední víkend v srpnu slavit první narozeniny. Vegetariánkou jsem 8 let, vegankou necelý rok. Můj partner Lukas je mi obrovskou oporou, a ač ze začátku maso jedl, dnes se stravuje stejně jako já. Delší dobu mám své stránky lucasinka.cz, které mi slouží i jako kuchařka a dávám tam jen ty recepty, které se mi osvědčily. Miluju pečení dortů, zdobení atd. Pobyt v kuchyni je pro mě nepředstavitelný relax, kde můžu vypnout a kombinovat potraviny dle fantazie a momentální chuti. Do mojí kuchyně mají všichni zákaz vstupu bez mého vědomí. Je to mé království, kam pustím málokoho.
1) Co je nejlepší na tom být matkou?
Pocit, že už nikdy nebudu sama, pozorovat, jak část vás dýchá, spí, směje se, brečí, vzteká se, jaké dělá pokroky. Děti jsou prostě nádherný zázrak a nic na světě není krásnější než dětský úsměv.
2) A co je na tom naopak nejnáročnější?
Nejnáročnější, nebo možná spíš nejhorší, je ten strach, který o děti neustále mám. Strach z nemocí, bezmocnosti, když vidíte, že se dítě necítí dobře a vy nejste schopni pomoc nebo ulevit (kromě dání sirupu třeba na sražení teploty). Nedávno byl syn týden v nemocnici a musím říct, že to byl nejhorší týden v mém životě.
3) Jak tě mateřství změnilo?
Jak se to vezme. Myslím, že jsme i s partnerem ve spoustě věcech stále stejní. Ale na druhou stranu nás změnila zodpovědnost za ty naše dva malé Ještěry. Ten pocit, že tu pro ně chceme být, vštípit a naučit je nějaké zásady a věci, na které my jsme museli přijít samy. Také se poučujeme z chyb našich rodičů a snažíme se je nedělat. I když ne vždy se daří :D
4) Jak dlouho jsi veganka/vegetariánka, co tě k tomu vedlo a jaké jsou podle tebe výhody této stravy?
Vegetariánkou jsem se stala před 8 lety spíše omylem a nechtěně. Po operaci slepého střeva mi maso a výrobky z něj začaly tak smrdět, že jsem nebyla schopná projít kolem pultu, kde se prodával třeba jen salám. Tak jsem začala zjišťovat, co jiného se dá jíst, a objevovala stále nové a nové chutě, potraviny atd.
První pokus o přechod na veganství proběhl před dvěma a půl lety a vydržela jsem půl roku, než jsem ve třetím měsíci těhotenství neudržela své chuťové buňky a vrátila se ke konzumaci sýrů. Druhý pokus, a doufám, že poslední, byl hned po narození syna. Při kojení se mi vybavovaly úryvky z dokumentárních filmů a představa, že se ke mně někdo chová stejně jako třeba ke krávě a ihned po porodu by mi vzal syna, napojil mě na přístroje a sál ze mě mléko, které patří mému synovi... to mě několikrát rozbrečelo a doteď nedokážu pochopit, že to lidi nevidí a nechápou. Vždyť pití mléka a konzumace mléčných výrobků je pro člověka nepřirozená a zdraví neprospěšná. A výhody? Celá rodina se líp cítí a jen ten pocit, že kvůli našim chutím nikdo netrpí, je prostě nepřekonatelný.
5) Jak u vás probíhá výchova k veganství/vegetariánství?
Máme doma pár dětských knížek o veganství od Ruby Roth a s partnerem často a rádi diskutujeme, takže se dá říct, že v tom děti vyrůstají přirozeně. Když jsme v parku, kde je auto prodávající zmrzliny a starší dcera začne zmrzlinu chtít, snažím se jí vysvětlit, že my tohle nejíme, protože to není zdravé a doma máme vlastní zmrzlinu, která je lepší a zdravější. Když se začne ptát, proč to či ono nejíme, snažím se jí to vysvětlit tak, že my zvířátka nejíme, protože je máme rádi a jsou to naši kamarádi. Že nejíme zmrzliny a sýry, protože kravské mléko patří telátkům stejně jako moje mléko patří teď synovi. Zdá se, že to chápe a takové vysvětlení jí stačí. Ve školce, kam chodí, se sice vaří vegetariánsky, ale i tak používají mléčné výrobky, takže jí vařím obědy. Naštěstí s tím ve školce není žádný problém a vždy je příjemné, když to, co jsem uvařila, ochutnají i 'tety' ve školce a pak se ptají na recepty nebo suroviny.
6) Jaká jídla se vyskytují ve vašem jídelníčku nejčastěji?
Milujeme čerstvé ovoce a zeleninu. Také oříšky, různá semínka, stejně jako luštěniny a obiloviny. Nejvíce používaná je u nás cizrna a červená čočka. Já s dcerou, na rozdíl od partnera, milujeme brambory a indickou kuchyni. Partner má zase rád sladké, takže někdy až 3x týdně peču cupcakes, muffiny, koláče nebo dorty a s tím mi teď dcera ráda pomáhá, což si nesmírně užívám.
7) Jaké jsou reakce okolí?
Musím říct, že naštěstí žijeme v UK, kde je vegetariánství i veganství více rozšířené. I když s radostí pozoruji rozmach veganství i v ČR. Reakce jsou různé, občas vtipné, jindy méně. Nejčastější reakce je otázka, co teda vlastně jíme, když nejíme maso, mléčné výrobky a vejce. Ale myslím si, že naše rozhodnutí respektují – ono jim vlastně ani nic jiného nezbývá :D Když přijede návštěva třeba z ČR, již dopředu všem říkáme, co k nám domů nesmí přes práh a že pokud chtějí jíst maso, sýry atd., ať si to jedí, ale prostě mimo náš byt. Zatím s tím nikdo problém neměl a naštěstí se mi v kuchyni daří, takže pak občas odjíždějí i s recepty.
8) Co kromě veganství/vegetariánství považuješ za správnou cestu k zachování přírody?
Pokora a střídmost. Člověk bere spoustu věcí jako samozřejmost a zapomíná, že nic není samozřejmé, že by měl děkovat a být vděčný za to, že na této planetě vůbec může žít. Není to ještě tak dávno, co bylo normalní jíst maso jednou týdně jako sváteční jídlo, kdežto dnes se jí neustále. Stejně tak se dřív jedlo jen to, co si kdo vypěstoval. Normální bylo jíst pohanku, jáhly, kroupy, mlít si vlastní mouku, spotřebovávat všechno, protože ničeho nebylo nadbytek. Dnes se jídlo ve velkém vyhazuje, plýtvá se, všechno má člověk až pod nosem a ničeho si neváží. Bohužel kdyby se v dnešní době člověk rozhodl vrátit se ke kořenům, pošlou na něj sociálku nebo ho nechají zavřít do blázince. V naší domácnosti není televize, nemáme auto, vaříme si všechno sami a nechodíme do restaurací. Snažíme se neplýtvat atd. a už i tak se na nás sem tam kouká jako na exoty. Je ale těžké očekávat od ostatních lidí péči o přírodu a okolí, když nepečují ani o své vlastní zdraví – kouří, pijou alkohol, cpou se cukrem, tukem, masem, za sváteční se považuje návštěva „mekáče“ a podobných příšerných provozoven.
9) Kdybys svému dítěti měla něco předat, co by to bylo?
Pokoru, lásku ke zvířatům, přírodě a toleranci k lidem. Ne vždy je lehké vybočovat, ale stojí to za to. A hlavně, že já i jejich táta jsme tu jen a jen pro ně a milujeme je, ať se v životě rozhodnou být a dělat cokoliv.
10) Chceš něco vegmaminkám vzkázat?
Ať si stojí za svým rozhodnutím a nevzdávají se, i když lidi kolem nich se je budou snažit přesvědčit o opaku. Věřím tomu, že každá máma ví, co je pro jejich dítě nejlepší. Jen některé mají možná strach, jsou nejisté, příliš pohodlné či líné to změnit a vykročit tím správným směrem. Pro ty, co se odhodlali žít v souladu s přírodou (alespoň tak, jak je to v této době možné), nebrat jiným zvířatům, co lidem nepatří, nechovat se jako tyran a krutovládce k ostatním živým tvorům, ať vytrvají a předávají to svým dětem. Věřím, možná dost naivně, že za několik desítek let většina lidí pochopí, že veganství není „extrém“, ale nutnost, potřeba a cesta, jak si život na této úžasné planetě užít ve zdraví a co nejplnohodnotněji.
Ukázkový jídelníček
Můj jídelníček
Snídaně první:Banán (pak jdu cvičit, takže nic jiného sníst nemůžu).
Snídaně druhá:
Většinou smoothie z banánu, špenátu a různého ovoce, občas přidám chia semínka, ovesné vločky atd. Pak si dávám skleničku zeleného ječmene.
Oběd:
Jelikož obědy si vařím jen sama pro sebe, musí být rychlé, takže buď těstoviny na milion způsobů, brambory na všechny způsoby, nebo teď má oblíbená pohanka s bramborem, cibulkou a tempehem.
Svačina:
Svačím s dětmi a většinou nakrájím mísu ovoce a každý si vezme, na co má zrovna chuť.
Večeře:
V létě máme rádi rychlé a studené večeře, takže různé pomazánky (převážně z cizrny), zeleninové nebo těstovinové saláty s chlebem, sendviče atd. Nikdy k večeři nechybí čerstvá zelenina. V zimě jsou k večeři spíš polévky, občas palačinky nebo rychlé směsi z jednoho hrnce.
Když mě honí mlsná, sáhnu po semínkách nebo oříšcích.
Jessica
Snídaně:Buď jen ovoce nebo rostlinné jogurty.
Svačina:
Ve školce, a to bývá čerstvé sezónní ovoce.
Oběd:
Nejradši má těstoviny, takže třeba rajská s těstovinama, husté polévky s pečivem, cizrna na paprice atd.
Svačina:
Různé ovoce nebo rostlinný jogurt.
Večeře:
To samé co zbytek rodiny.
Colin
je
ještě plně kojený s tím, že mu dáváme ochutnávat to, co jíme my. Občas
je jako slídící pes, který jakmile vidí, že usedáme ke stolu, přiřítí
se, stoupne si, kouká na nás s otevřenou pusou a čeká, co mu do ní
spadne :D Nejradši má měkké ovoce (momentálně u něj vedou meruňky,
švestky, nektarinky, broskve a banány) a zeleninu (okurka, rajčata,
mrkev). Poslední dobou mu dělám husté polévky, třeba z červené čočky,
žlutého hrachu atd., ale do jídla ho v žádném případě nenutím a nechávám
to čistě na něm. Jsem přesvědčená, že v mateřském mléce dostává to
nejlepší, co může, takže dokud ho upřednostňuje a chce, jsem jedině
ráda. Mám i pocit, že kojení utužuje vztah mezi matkou a dítěte a
maximálně si toto období užívám.
Claireh
Starší díly projektu Vegmaminky najdete zde.
Líbil se vám článek? Pokud ano, přidejte si do oblíbených naši stránku na Facebooku a žádný další vám neunikne :)
Žádné komentáře:
Okomentovat