Pavel Houdek: Hoří ve mně oheň pro šíření etického veganství

Po prvním rozhovoru, který jsem pořídil s předsedou České veganské společnosti Jano Kupcem (zde), tu máme interview #2. V něm se představí Pavel Houdek - dlouholetý vegan, tvůrce webů Veganka a Vegan sport club nebo instruktor sebeobrany a bojových sportů. Také pořádá přednášky, např. "nízkorozpočtové veganství" či nově "15 let na veganská stravě". A o tomhle všem, a ještě mnohem víc, jsme si spolu povídali. Dozvíte se tak i to, na jaké hudbě vyrostl, jak vypadá jeho jídelníček v jeden konkrétní den či co ho na veganství v poslední době nejvíc potěšilo i naopak zklamalo.

Na začátek se klidně můžeš sám představit. Co děláš, co tě baví?

Ahoj, jmenuji se Pavel Houdek. Baví mě opravdu velká spousta věcí, pokud můžu obecně, pak sport, vzdělávání se, cestování, věda, poznání... No vlastně by bylo jednodušší napsat, co mě nebaví.

Jak ses vůbec dostal k veganství? Vím, že jsi s ním začal někdy kolem přelomu století. Co tě tehdá nejvíce nakoplo se takto rozhodnout?

V poslední třídě na základce (já jsem ještě neměl devítku, takže v osmé třídě) se ke mně dostal letáček tehdejší Svobody zvířat, který popisoval realitu velkochovu. Bylo to sepsané v první osobě, jako životní příběh kravičky. Stylem "narodila jsem se na studenou podlahu, hned mě vzali od mámy..." Hodně to na mě emočně zapůsobilo, hned od druhého dne jsem přešel na vegetariánství, ale od první vteřiny jsem věděl, že směřuji k veganství. Naneštěstí mi to trvalo několik let, což mě mrzí dodnes. Mohl jsem být rychlejší. Na veganství jsem definitivně přešel v září 2000.

A co ti tedy nejvíce bránilo stát se veganem dříve?

Pohodlnost. Mohl bych asi napsat, že byla jiná doba, nebyly informace v češtině (a já ještě moc neuměl anglicky), nebyl internet, žádného vegana jsem ani osobně neznal, dostupnost veganských produktů byla nulová... Ale jasně, že by to šlo. Bylo to možná o něco těžší, ale byl jsem i pohodlný.

Někde jsi říkal, že jsi vyrostl v hardcorové subkultuře. Tak bych rád trochu odbočil a zeptal se, jaké kapely tě nejvíce ovlivnily? A co posloucháš třeba dneska?

Balaclava, xNidalx, 7 seconds, Minor Threat, Refused, Youth Brigade, Gorilla Biscuits, Good Clean Fun, New Winds... Dnes už moc muziku neposlouchám, a když, tak poslouchám spíš melodické věci, jako je Anti-Flag, Ignite, trochu i rock´n roll typu The Bones atd., ale třeba i klasickou hudbu nebo filmové soundtracky. Hudbu si opravdu pouštím zřídka, když už mi něco hraje, pak je to mluvené slovo.

S Anti-Flag si mě potěšil, moje oblíbená kapela. Půjdeme teď do současnosti. Byl jsi součástí vegan fighter teamu, který se v květnu zúčastnil 350 km dlouhého štafetového závodu od pramene Vltavy do Prahy s názvem Vltava Run. Všichni jste měli na tvářích číslici 269 na podporu tohoto celosvětového hnutí, jaké byly reakce okolí?

Pokud myslíš přímo na závodech, tak to bylo spíš v rovině komentů "jé hele, zase ty vegani." Občas nějaká poznámka, spíš neutrální - ani negativní, ani pozitivní... Naši prezentaci navenek jsme naneštěstí neměli moc vymakanou, ale pravda je, že lidi si nás všimli a třeba pořadatel z nás měl doopravdy radost (ač sám vegan není - jen se mu líbilo, že někdo běží i s nějakou myšlenkou).

A jak jsi byl spokojen s vaším umístěním? (20. místo ze 180 týmů, pozn.)

Naším cílem (což jsem říkal i ve videu nahraném před závodem) bylo dát to do dvacátého místa, takže z tohoto hlediska spokojený sem. Reálně jsme měli na 15. místo (rozdíly v téhle pětce byly velmi malé), takže určitě šlo doběhnout i lépe. V USA naši kolegové ze Strongest Hearts běželi podobný závod, měli tři týmy a áčko, do kterého soustředili své elitní běžce, závod vyhrálo - tak máme inspiraci k tomu, jak to dělat.

Podílíš se jinak nějak na webu a/nebo aktivitách Vegan Fighter?

Ne.

Zato ale pořádáš kurzy a semináře moderní sebeobrany. Přímo na webu píšeš, jak ses k tomu dostal (že impulsem byly zkušenosti s fyzickým napadením v období puberty), ale pokud bys to měl celé shrnout do pár vět.

Sebeobranou, bojovým uměním a bojovými sporty se zabývám zhruba stejně dlouho, jako jsem vegan. Ze začátku to byla touha umět se ubránit - jak jsi zmínil, vyrůstal jsem v HC subkultuře, kde jsme měli o nepřátele postaráno - pak už se z toho stala životní cesta. Pát let působím v pozici instruktora, mám vlastní klub a učím lidi praktickou, reálnou sebeobranu vhodnou do ulic moderního města (webové stránky). Jednoduché, ale funkční věci k obraně sebe sama a svých nejbližších, včetně taktiky, psychické přípravy, nebo toho, jak se postarat o sebe a své blízké po konfliktu samotném.

A jaký je o kurzy zájem?

Já vedu kurzy trochu jinak, než je zvykem. Nepracuji masově (však jsem vegan :-) ), mám vždy jen malé kolektivy - na kurzech i jednodenních seminářích mám maximálně 10 lidí. Chci, aby každý člověk, který se u mě učí, měl maximálně individuální péči, proto jsme i při těchto nízkých počtech dva instruktoři/instruktorky.
Kurzy i semináře se mi v zásadě plní, můžu říct, že jsem spokojen. Občas mám spíš opačný problém - některé semináře jsou velmi brzy obsazené a musím zájemce i zájemkyně odmítat. Nedá se ale nic dělat, nechci a nebudu dělat kompromisy v kvalitě.

K tomuto tématu se mi váže i další otázka. Kulturista Filip Grznár se v jednom ze svých YouTube videí (mimo jiné) navážel do lidí, co nejedí maso, či dokonce žádné živočišné složky. Tys mu pak slovně nepřímo vrátil úder v jednom z Podcastů (tuším epizoda 7) a také článkem s titulem “Grznáre, tihle 4 vegani ti nakopou prdel. Kdykoliv.” Byla na to od něj nějaká reakce?

Byla, vedli jsme pak na jeho fanouškovských stránkách na Facebooku diskusi. Chvíli jsem se docela držel s argumenty (přišlo mi pár vegánků na pomoc, třeba Žaneta [Bláhová]), pak to skončilo nějakou Grznárovou debilní hláškou typu, že nikdo nechce vypadat jako já... Prostě když došli argumenty, začali slovní urážky (pointa je, že já nejsem kulturista, ale fighter, nechci a a ni nemůžu vypadat jako kulturista). Ale do té doby to šlo - neměl jsem ambice, že bych o čemkoliv přesvědčil jeho, ale rozhodně jsem chtěl zapůsobit na jeho "fanoušky" a dát jim nějaký podnět k přemýšlení, co se rostlinné stravy týká. Pár se tam i vyjádřilo, že na tom možná něco bude. Tak si myslím, že jsme úspěšný byl.

Pak ještě hodil hlášku, že porazí jakéhokoliv vegana v jakékoliv disciplíně. Navrhl jsem, ať zvedne tolik co Baboumian, ale vymluvil se, že Patrik je těžší a že jinak by ho porazil.

Pojďme k dalším tvým aktivitám. Jak často pořádáš různé přednášky na téma veganství? Klasikou je např. "nízkorozpočtové veganství", které bylo vlastně jedním z prvních záznamů, co jsem od Tebe slyšel.

Aktuálně se snažím objet celou republiku s mou přednáškou "15 let na veganské stravě," ve které se snažím shrnout své zkušenosti za 15 let veganství. Celou republiku myslím alespoň všechna krajská města... Zatím jsem byl myslím v šesti. Nízkorozpočtové veganství je také hodně oblíbené. Občas přednáším i jiná témata (aktuálně jsem například pozvaný na téma "vytrvalostní sporty a veganství" do Liberce). V současné době to vypadá na zhruba jednu přednášku za měsíc. Závisí to samozřejmě na tom, jak často mě někam lidé pozvou. I když občas se zvu i sám :-) - třeba když mám někam pracovní cestu tak jako tak, tak se to snažím spojit s přednáškou. Ale i k tomu samozřejmě potřebuji pomoc místních. Všem, co mě kdy pozvali nebo mi pomohli zorganizovat přednášku, tímto děkuji.

A to vše děláš zdarma, nebo to je jako přivýdělek?

Vystupuji vždycky zadarmo. Podpora a propagace veganství je pro mě čistý aktivismus, nikdy jsem z toho neměl ani korunu, naopak jsem do toho spoustu peněz nasypal. A rád. Pokud bych na tom měl začít vydělávat, bál bych se, že bych musel dělat kompromisy. A to rozhodně nechci. Takhle jsem úplně nezávislý, nic neprodávám, nepropaguji žádnou firmu…
Pokud dostanu honorář někde, kde je to zvykem (třeba v městských klubech, na velkých festivalech atd.), jde vždy celý na podporu veganských aktivit. Ale to se stalo asi dvakrát.

Určitě spoustu lidí zajímá, jak ses dostal k založení úspěšného serveru veganka.cz. Byla to chuť šířit informace o veganství dál a otevírat oči? Nebo nějaká forma seberealizace?

Určitě chuť šířit informace. Když jsme zakládali Veganku, moc podobných stránek na českém internetu nebylo. Projekt začal jako stránka, kde jsme uveřejňovali naše videorecepty, pak to trochu nabobtnalo... Dnes tam jsou videa, audio (podcasty a nahrané přednášky), články na nejrůznější témata, reportáže a vlastně jde o celý velký portál do světa veganství. Na první stránce máme rozcestník na další velké veganské stránky, na téměř všechny významné vegan blogy, publikujeme recenze na knihy atd.
Jestli to je seberealizace, těžko říct... Nemůžu říci, že u toho trpím, samozřejmě, že mě to i baví, ale baví mě to proto, že ve mně hoří oheň, vášeň pro šíření etické cesty životem - veganství.

A nehledáte nějaké posily do “redakčního týmu”? Jste tam stabilně jen dva, nepletu-li se.

No, vlastně jen já, Blum pomáhá spíš s technickými věcmi okolo. Posily hledáme pořád, ale za celé ty roky jsme na nikoho nenarazili. Občas někdo napíše či přeloží článek, dva, tři, ale pak se odmlčí, má jiné povinnosti atd. Nikomu to nevyčítám, mít druhou práci zadarmo, kde nikdy neuvidíš nějaké reálné výsledky... To není pro každého.

Nicméně, pokud by se mezi čtenáři a čtenářkami tohoto rozhovoru našel někdo, kdo by rád přiložil ruku k dílu, ať se mi určitě ozve (na mail vegan@veganka.cz)!

Pod Vegankou také vznikl portál Vegan sport club, jenž jsi založil. Za jakým cílem?

On to není ani tak portál, jako spíš reálná skupina lidí, a portál je jen organizační a komunikační platforma. Vzniklo to celé po Vltava run, kdy jsme si při běhu povídali o tom, že nám chybí nějaká platforma pro veganské sportovce... Jak na propagaci navenek, tak dovnitř. Klub, za který by se dalo startovat na závodech, aby bylo vidět, že vegani i sportují a dosahují nějakých výsledků, a zároveň místo, kde bychom si mohli poradit a pomoc navzájem. Cíle jsou myslím docela dobře popsané na zmíněném portálu Vegan sport clubu. Měli bychom víc makat na propagaci, ale zájem je zatím docela velký, myslím, že Vegan sport club čeká velká budoucnost. Sportovců na rostlinné stravě přibývá a samozřejmě vzniká potřeba se združovat, a od toho jsme tady my.

Ještě jednu otázku k Vegance: oblíbil jsem si sérii Podcastů, kterou co 14 dní přinášíš a vedeš v ní rozhovory se spoustou zajímavých lidí napříč odvětvími, ač převažují sportovci. Je někdo “vysněný”, koho bys do pořadu rád dostal? Nemusíte to být jen Čech či Slovák.

To je vynikající otázka... Já bych rád vyzpovídal tolik lidí, a zdaleka ne jen z veganského prostředí. Třeba bych si rád popovídal s Jankem Rubešem, autorem známé série videopořadů o pražských taxikářích. Ale někoho vysloveně vysněného asi nemám.

Dobrá, půjdeme dál. Vím o tobě, že neholduješ polotovarům a ani vegan pizza ti není moc blízká. Tak by mě zajímalo, jak vypadá tvůj jídelníček. Už jsi jej někde uváděl, ale neuškodí si to připomenout. Třeba vyber svůj jeden konkrétní den.

Ráno snídám vločky s ořechy a semínky + smoothie. Dopoledne si většinou dám malou svačinku, ovoce, koláč, muffin... Oběd třeba pečené žampiony s batáty, odpoledne hrachové křupky, večer tofujíčka.

Ve dny, kdy sportuješ, tak přidáváš nějakou porci navíc? Nebo třeba piješ proteinové přípravky?

Občas ano. Teď jsem s tím začal experimentovat víc, protože jsem začal trochu víc cvičit s cílem trochu zesílit a nabrat svalovou hmotu. Pravda je, že výsledky zatím vidím - když zvýším příjem bílkovin, rostu lépe. Ale trvá to jen krátce, ještě je brzy na nějakou velkou analýzu.
Protein v prášku "sypu" před, během a po tréninku, celkem asi 30g.

Ještě mě zajímá, co ty a knihy s tematikou práv zvířat, veganství nebo s recepty. Máš nějakou, která tě učarovala v poslední době a doporučil bys ji? Zrovna teď, pár dní přede mnou, si sepsal recenzi na "Jíst zvířata", tak třeba ta...?

Ta ani moc ne... V poslední době se mi ale fakt líbila Bestie od Jeffrey Moussaieff Massona, taky jsem na ni psal recenzi.

Jaké věci související s veganstvím tě v poslední době nejvíce jak potěšily, tak zklamaly?

Jak teď objíždím s přednáškami republiku, tak si všímám, jak moc se veganství šíří. V podstatě v každém krajském městě jsem zatím narazil (bez toho, aniž bych si to předem zjišťoval) během 10 minut na veganské nebo alespoň vegetariánské bistro či restauraci, nebo alespoň obchod, kde se dalo koupit veganské jídlo. To je úžasný pokrok…

A co tě naopak zklamalo?

Dlouhodobě mě strašně mrzí, když někteří byť i dlouholetí vegané přechází zpět na živočišnou stravu. Naneštěstí to vidím poměrně často právě v oblasti sportu. Moc mě to mrzí, nerozumím tomu a nechápu to, že pro někoho je sport víc než etický životní styl.

A proč myslíš, že se tak děje? Vždyť spousta sportovců si chválí, že na rostlinné stravě mají lepší výkonnost, rychlejší regeneraci atd.

Vidím dva důvody. První je, že když začneš dělat sport na téměř vrcholové úrovni, žiješ v určité bublině. Kolem sebe máš lidi, kteří ti pořád dokola opakují, že bez masa to nejde atd., až tomu začneš věřit a přestaneš chtít vyčnívat. Druhým důvodem je, že třeba u silových sportů může být zpočátku rostlinná strava malá nevýhoda. Ono se to časem srovná, ale prostě ze začátku rosteš pomaleji, štve tě to, chceš na to být jako tví kámoši… Tak se na veganství raději vykašleš. Začneš jíst vajíčka a už se to s tebou pomalu veze.
Já bych se na sebe nemohl podívat do zrcadla, kdybych vyměnil etický životní styl za tři centimetry obvodu bicepsu.

Snad jsme probrali všechno zajímavé, ale na závěr, stejně jako ty se ptáš hostů na konci svých Podcastů: je něco, co tu nezaznělo, ale mělo by? Máš slovo.

Měl jsi velmi dobré otázky, Jonáši, rozhovor mě moc bavil.
Pokud sportujete a jste na rostlinné stravě, určitě mrkněte ne Vegan sport club a přidejte se k nám!
Odkazy asi nakonec přidáš sám, takže mně zbývá ti jen poděkovat za prostor. Vaše stránky sleduji a baví mě, jen tak dál, pokračujte v dobré práci!

Mimo odkazů výše je možné najít Pavla také na Facebooku: 
www.facebook.com/instruktorpavelhoudek.

Jonash

Líbil se vám článek? Pokud ano, přidejte si do oblíbených naši stránku na Facebooku a žádný další vám neunikne :)