Anketa: Jak jste se stali vegany a co vás k tomu vedlo?

Před pár týdny jsem provedl anketu uvnitř FB skupiny Vegan CZ & SK, jak dlouho už jsou její členové vegany (článek zde). Z té také vyplynulo, že pouhé 1/3 lidí se vůbec za vegany nepovažuje. Nyní mě napadla anketa další, z níž však nevzejde žádný graf, ale konkrétní názory a zkušenosti jednotlivých lidí. Protože není nad osobní zkušenosti a říkám si, že by to mohlo pomoci těm, kteří s veganstvím začínají anebo o něm teprve uvažují. Jména zúčastněných jsem nechal veřejná a v podobě, jaká je mají na svém facebookovém profilu - aby bylo jasné, že nejde o žádné duchy a mnou vymyšlené osoby. Pouze některé dotyčné jsem uvedl na jejich vlastní žádost jako "anonymy".

 

Otázky byly čtyři a zněly:

1) Jak dlouho jste vegany?

2) Kdo nebo co vás přimělo přejít na veganství?

3) Co při tom pro vás bylo (nebo stále je) nejtěžší?

4) Co vám naopak nejvíce pomohlo?

 

Na každou jsem požadoval pouze odpověď jednou větou nebo souvětím, aby textu nebylo příliš a dostali jsme se k tomu podstatnému. Celkem jsem dostal 44 reakcí, tak tady je máte. Řazeny jsou tak, jak mi po sobě došly.

Anna Kupcová 

1) Nieco malo cez tri roky.
2) Zistenie, ako v skutocnosti funguje mliecny priemysel (predtym som bola vege).
3) Spociatku bolo najtazsie vyznat sa v tom, co clovek moze alebo nemoze jest, momentalne je najtazsie vyrovnavat sa so vsetkym utrpenim, ktore na svete existuje.
4) Rozne facebookove skupiny, na ktore som teraz (paradoxne) alergicka, kvoli mnozstvu trollov a pokrytcov, ktori sa v nich vyskytuju.

Lucinka Košťálová
1) Jsem veganka něco přes dva roky (asi 2 roky a 3 měsíce).
2) Předtím jsem byla něco přes rok vegetariánka, pak mě k veganství přivedla sestra, která mi pověděla o těch hrůzách co se dějí + videa.
3) Nejtěžší bylo získat pochopení od rodiny a přátel, ktěří byli proti a brali to za extrém - teď už se s tím smířili a berou to v pohodě.
4) Nejvíce mi pomohla právě vzájemná opora se sestrou, neboť ve dvou se to lépe táhne.

Davey Chodil
1) Cca 1,5 roku.
2) Dlouhodobe hudba a subkultura, ve ktere se tak nejak pohybuju, rozhodujici vsak bylo Earthlings.
3) Chybi mi asi pochopeni od ostatnich.
4) Rodina, ktera me chape a snazi se mi ve vsech smerech vyhovet.

Niso Avomiza
1) Půl roku, 4 roky vege.
2) Vegani i veganské skupiny na FB.
3) Nejtěžší je vědět pravdu i žít s tím.
4) Nemuselo mi nic pomáhat, měla jsem o to zájem a stala se veganem.

Eva Pořízková
1) Od 10/2014.
2) Dostatek různých informací k tomu, abych otevřela oči a dověděla se, jak to se zvířaty, které jíme a zneužíváme, je.
3) Nic... jen vědomí, že jsem k veganství došla až tak pozdě...
4) Jednoznačně různé stránky na FB a pak noví přátelé na FB... (osobně jsem neznala žádného).

Kraby Sakul
1) Cca 2 roky.
2) Přechod z vegetariánství a spíše mi to přišlo už takové "přirozené", že k veganství bych měl směřovat. Za vším stojí přesvědčení, že nejsme víc než zvířata.
3) Někdy menší výběr potravin v malých městech a nutnost počítat dopředu, že se všude nenajím.
4) To, že rodina to bere jak to je, neveganští přátelé nepruděj a na netu se dá nalézt vše potřebné.

Alexandra Lyritsi
1. Veganka jsem 1,5 roku.
2. Dokumenty (napr. Pozemstane).
3. Nic.
4. Nepotrebovala jsem pomoci.

Jan Bařinka
1) Veganem jsem něco málo přes půl roku.
2) Celkově se to formovalo docela dlouho, posledním bodem bylo, když jsem pochopil, jak spolu úzce souvisí etická, ekologická i zdravotní stránka veganství a že vnější svět je neuvěřitelným způsobem propojený s naším vnitřním.
3) Vlastně mi na tom v naší současnosti nic obtížného nepřijde, možná snad opravdu jenom to, že v některých podnicích si k jídlu holt nic nedám.
4) V poslední fázi mi k rozhodnutí pomohly dvě věci, díky kterým jsem pochopil, že veganství je vesměs snadné: to, že jsem měl možnost strávit den s kamarádkou vegankou a vidět, jak je možné takhle žít naprosto snadno a přirozeně, a to, že vyšla kniha Vegan v kondici, která mi dala návod, jak se správně vegansky stravovat.

Schizmo Emoceans
1) 1,5 roku přesně, předtím 1 rok vegetarián.
2) Vlastní svědomí, i když ta cesta byla započata prvotně sobecky kvůli zdraví.
3) Nic - přešel jsem až když jsem s tím byl srovnaný na 101 %.
4) Lidé, co už na druhé straně byli - lidé z kapel atd.

Tereza Vandrovcová
1) Za chvíli tomu budou 4 roky, předtím jsem byla 9 let vegetariánka postupně směřující k veganství.
2) Singerova kniha Osvobození zvířat, zjištění, že i dojnice a nosnice končí na jatkách, častý kontakt s ostatními vegany, kteří mi byli inspirací a kteří mě různě popichovali (proč ještě nejsi vegan atd.).
3) Horší dostupnost jídla na společenských akcích, neustálé nevyžádané argumenty proti veganství a sundané růžové brýle.
4) Kamarádi vegani, přednášky na Vegetariánském dni (který je ve skutečnosti veganský:), brožurka Otevři oči o veganství, web goveg.cz a objevení veganského sýru.

Brigit Širlová
1) Vegankou jsem jeden rok.
2) Kamarádi a zdravotní problémy.
3) Problémy s rodinou manžela a nepochopení etiky veganství.
4) Pomáhá mi youtube kanál bitesizevegan a pocit, že v tom člověk nejni sám.

Margaret Green
1) Veganem jsem dva a půl roku.
2) Na rostlinnou stravu jsem chtěla přejít již ve 13 letech po zhlédnutí videí,  ale protože to v mé rodině nešlo,  vzpomněla jsem si, až když se šířilo izraelské video 269. 
3) Nejtěžší bylo a je nepovyšovat se nad lidi,  kteří stále konzumují živočišné potraviny. 
4) Nejvíce mi pomohlo a pomáhá dál naše česká aktivistická skupina.

Lenka Maříková
1) Cca 1 rok.
2) Přirozený vývoj přes vegetariánství.
3) Není to těžké, ale semtam udělám výjimku.
4) Když se pro to rozhodnete, nepotřebujete ničí pomoc.

Lucky Botta
1) Teprve 2 roky.
2) Vlastní prozření. (Po třiceti letech odmítání víc jak poloviny stravy a hledání chyby v sobě mě konečně napadlo zauvažovat o tom, jestli není spíš chyba ve všem kolem mě.)
3) Nejtěžší bylo naučit se plánovat jídlo při služebních cestách do menších měst.
4) Radost z objevování vlastní přirozenosti.

JelenoDlačice Klára
1) 4 roky.
2) Okruh mých přátel se stravoval vegansky.
3) Nic.
4) Informace přátel.

Filip Kostka
1) 8 měsíců.
2) Definitivně kniha Eating Animals, kterou mi doporučil jeden vegetarián, "jednou" přejít jsem ale chtěl vždy.
3) Zjišťování potřebných nutričních informací, než jsem z webu dietologa Jacka Norrise zjistil, že to není žádná velká věda.
4) Partnerka, internet.

Jano Kupec
1) 13 let.
2) Zkušenosti s pozorováním zvířat v domácím chovu (prasata, drůběž, králíci), příklad jiných veganů a uvědomení si širších souvislostí.
3) Nepochopení a neochota blízké rodiny i cizích lidí vyslechnout a porozumět důvodům pro veganství nebo reduktariánství.
4) Vzdělání, věda a podpora dalších veganů a později lidé, kteří se stali vegany nebo reduktariány díky mému příkladu.

Lukáš Novosad
1) Veganem jsem něco přes pět a půl roku.
2) Přimělo mě k tomu nakonec vlastně to, že mi prostě došly výmluvy a byla to jediná cesta, abych se mohl s klidným svědomím "podívat do zrcadla".
3) Nejtěžší bylo překonat vlastní pohodlnost a neochotu ke změně.
4) Nejvíce mi pomohl dostatek času vše si promyslet, necítil jsem žádný tlak kromě vlastního svědomí.

Anna Hlaváčková
1) 3 měsíce.
2) Dohledné informace o realitě velkochovu.
3) Nejtěžší je pro mě vědět, jak moc kvůli nám trpí zvířata a že s tím nemůžu nic udělat.
4) Pomohla mi dost komunita na FB.

Anonym
1) Asi 7 měsíců.
2) Prvotní impuls bývalá přítelkyně, tou dobou stále blízká kamarádka, finální impuls brožurka Veganství od Otevři Oči.
3) Horší dostupnost jídla, pokud je člověk celý den někde mimo své obvyklé zázemí (služební cesty).
4) Morální podpora komunity.

Raddy Sanders
1) Vegan jsem 2 roky.
2) Oči mi otevřely dokumenty a přednášky na internetu.
3) Těžký na tom je snášet výsměchy ostatních, ovšem ne kvůli mně, ale kvůli tomu, že je to neúcta vůči zvířatům, co umřela.
4) Nejvíc mi pomohly veganské FB skupiny a kamarádi.

Elis Pepper Boonová
1) Veganem jsem rok a půl.
2) Dokumenty.
3) Dostupnost - když někam jedu, musím mít s sebou vlastní jídlo.
4) Nejspíše různé FB stránky a web Soucitně, dewii...

Barbora Faitová
1) Veganka jsem tři a půl roku, předtím jsem byla tři měsíce vegetariánka.
2) Na začátku to byla jedna kniha, pak web a materiály Otevři oči.
3) Nejtěžší je asi lidská netolerance vůči odlišnosti, zvlášť, když to nepochopení přichází z vlastní rodiny.
4) No a nejvíc mi pomohla asi vlastní paličatost, protože když já se pro něco rozhodnu, tak není cesty zpět.

Jan Sekerka
1) Nevim, nepočítam to.
2) Hardcore punk.
3) Větry z luštěnin.
4) Hardcore punk.

Silvestr Vandrovec Špaček
1) 5 let.
2) Zvědavost, jestli to jde.
3) Sociální ostrakizace.
4) Ostatní vegani, partnerka.

James Veget
1) Maso nejím již více než 25 let, ale v současné době nejsem 100% vegan, ale spíše vegetarián. Od srpna 1996 do cca března 1998 jsem po dobu cca roku a půl byl 100% vegan.
2) Nemohu říci, že by mne k zastavení konzumace masa něco "přimělo", spíše mne ovlivnili různí lidé a různé subjekty rozmanitou formou informací, které jsem jejich prostřednictvím vstřebával.
3) Těžké na tom z mého pohledu nebylo a není nic. Začátkem 90. let byl výběr bezmasé stravy trochu omezenější než v současné době, ale nedefinoval bych to jako něco "těžkého", spíše to bylo někdy úsměvné, a někdy možná ne zcela zdravé... ale "těžké", to ne.
4) Obecně si většina z nás všech, kdo preferujeme bezmasou stravu, pomohla tím, že jsme se po celou dobu neúnavně snažili působit jako pozitivní příklad pro naše okolí, a tím napomohli k velkému zvýšení objemu poptávky a s ní související nabídky nám vyhovujících potravin.

Martinezz SušenkaSemi Martinezz
1) Asi 9 let.
2) Byl to přirozenej přechod od vegetariánství, v globalu morální přesvědčení/hodnoty.
3) Asi nic, spís je to lehčí a lehčí.
4) Prostě jsem chtěl.

Ňa Hňa
1) Práve mi začal 5. rok na vegánstve.
2) K vegetariánstvu som sa dostala sama, cez súcit k zvieratám a k vegánstvu po pozretí Earthlings a prečítaní článkoch o mliečnom priemysle, kedy som pochopila, že vegetariánstvo nestačí.
3) Pocit bezmocnosti, že neviem nasmerovať všetkých na svete k súcitnejšej voľbe.
4) Vegánska komunita a vedomie, že je to správne.

Lenka Špaček
1) Čistě vegan zhruba 2 měsíce, 3 roky vegetarián.
2) Etika, zdraví a vnitřní pocit, že toto je ta správná cesta.
3) Nejhorší pro mě byla závislost na sýrech a taky nepochopení vlastní rodiny (dodnes se nesmířili ani s vegetariánstvím).
4) Že mám manžela, který má stejný postoj i názor. Jo a taky Gary.

Anonym
1) 13 měsíců.
2) Přítelova otevřenost + moje zamyšlení a otevření tématu, které většina lidí okolo vůbec neřeší: Kde a jak se vzal ten kus něčeho na mém talíři, co to vlastně je?
3) Odpovídat (zodpovídat se) lidem, kteří stejně o odpovědi nestojí -  ve skutečnosti to slyšet nechtějí.
4) Přítel, vzdělání, internet a knihy plné receptů.

Soňa Štramová
1) 5 let vegan, 15 let vegetarián.
2) Já sama.
3) Bydlím na malém městě = nemožnost zajít si někam na opravdové jídlo (salát nepočítám), tedy skoro každý den nutnost vaření.
4) Míra spokojenosti se sebou samotnou, prostě se cítím líp.

Michaela Mlčúchová
1) Zatím jen 2 měsíce, ale předtím jsem se tak rok stravovala převážně vegansky (tak z 90 %).
2) Různé knížky, weby, dokumenty... Začala jsem se zajímat o zdravé stravování a nějak mě ta cesta dovedla až k veganství. A také láska ke zvířatům.
3) Když ostatní mají pořád samé narážky, že maso potřebujeme, že bez mléčných výrobků to nejde apod.
4) Veganská skupina na Facebooku - když čtu ty různé komentáře, tak vím, že nejsem jediná a že je spoustu lidí se stejným myšlením jako já.

Simča Žabková
1) Čistě asi 2 měsíce, ale snaha trvá asi 9 měsíců teprve.
2) Moje přítelkyně, akné, lehce váha, ale hlavně srdce...
3) Nedostatek sebelásky, přecitlivělost k názorům blízkých, média... Ale už opravdu maličko.
4) Nejvíc jsem si musela pomoct sama... Potom mě hodně podpořil parťák, vegani ve FB skupinách a teď už i mí rodiče (v rámci možností).

Letície Lilith Svart
1) Necelý rok, přesně od léta 2014.
2) Láska ke zvířatům bez rozdílu a situace ve velkochovech. Nejdŕív to byla sázka sama se sebou, ale potom jsem zjistila, že natom nic není.
3) Ze začátku hlavně otázka, co jíst, aby mi nic nechybělo, a horší dostupnost nových potravin v malém městě.
4. Nejvíc mi pomohla podpora rodiny a okolí, kterou jsem vůbec nečekala. Právě strach z reakce blízkých byl důvod, proč jsem to stále odkládala.

Lucie Jogurtová
1) Na Velikonoce to byl rok.
2) Tendence jsem měla už od dětství (vyrůstala jsem na vesnici), ale pevně jsem se rozhodla, až když jsem začala bydlet s vegankou (ne, necpala mi to, ale když nic živočišnýho v lednici nebylo, prostě jsem to sama nekoupila). 
3) Dostupnost jídla třeba při cestování, neustále se opakující rádoby vtipný poznámky a argumenty.
4) Asi trochu paradoxně mi pomohly veganský skupiny na fejsu, kde jsem si našla i přítele. A soucitne.cz s otevrioci.cz mě taky hodně podpořily.

Simona Horowitz
1) Necelý měsíc.
2) Kamarád z jedné hry, jméno bohužel neznám...
3) Asi nepochopení okolí (hodně lidí mě zrazovalo s tím, že dietu nepotřebuju).
4) To, že mám všechny na háku... Nikdo za mě můj život nežije...

Marína Kaliská
1) Úplne čistá doba je 3 mesiace.
2) Môj pes a zamyslenie sa nad paradoxom - jemu by som neublížila, prečo ubližovať iným zvieratám?
3) Uvedomovanie si, ako veľmi zvieratá každý deň na tomto svete kvôli ľudom trpia.
4) Veganské skupiny a čas - "pomaly ďalej zájdeš".

Zuzka Kopetzká
1) Veganem jsem rok a půl (přechod ze dne na den).
2) Prvotní důvod byl zajímání se celkově o zdravou stravu, dozvídala jsem se víc informací a díky tomu se ke mně dostaly dokumenty o etice. Poslední tečkou byla "Nejlepší řeč" od Garyho Y.
3) Nejtěžší je výsměch ostatních nebo nepochopení rodiny (naštěstí mě alespoň respektují) a horší dostupnost jídla / příp. nutnost chystání dopředu (třeba odmáčení luštěnin).
4) Nejvíce mi pomohli známí vegani (s jídelníčkem), pak weby (např. soucitně, vegan fighter, apod.).

Klára Junová
1) Veganem jsem od konce prázdnin, takže asi 8, 9 měsíců.
2) Když jsem byla vegetariánka, říkala jsem, že do "budoucna" bych určitě chtěla být veganka, a potom mě nakoplo několik přátel/známých, abych to vyzkoušela třeba na měsíc... no a nakonec to zkouška ani nebyla, rozhodla jsem se do toho jít.
3) Špatná osvěta o veganství v nějakých maloměstských restauracích.
4) Weby a skupiny na FB ohledně receptů jsou super, ale nejvíc mi pomáhá asi pocit, že dělám správnou věc a vím, že se ubírám dobrou cestou.

Jana Orlitová
1) Rok a 3 měsíce (je to zatím krátce).
2) Začalo to nějakým článkem, kde byl odkaz na dokument z velkochovu... a už to jelo jedno za druhým, veganem ze dne na den.
3) Že ostatní jsou k utrpení zvířat totál lhostejní. 
4) Nejvíce jsem si pomohla sama. Nepotřebovala jsem pomoct, bylo to najednou tak jasné, až mě mrzí, že mně to nedošlo všechno mnohem dřív...

Tomáš Kony Konečný
1) Zhruba dva roky.
2) Přítelkyně se začala kvůli těhotenství zajímat o zdravé stravování, a tak jsme se postupem času pokousali různými články a videi až ke Garyho přednášce a od té chvíle jsem vegan.
3) Pro mě bylo asi nejtěžší vyskočit z toho stereotypu. Ze začátku byla všechna jídla veganské kopie všežravých, ale jsme se z toho dostali. Teď je pro mě nejtěžší to, že všichni v mém okolí žijí "normálně" a já s tím asi pramálo zmůžu, ač se snažím jak to jde. Jinak tlak okolí snáším dobře a jídla je všude dost.
4) Přítelkyně (vegetarián). Vaří naprosto dokonale. A samozřejmě různé blogy a weby s recepty a návody.

De Lirium
1) Cca 3 roky.
2) Dokumenty, blogy veganů, Dewii.
3) Výsměch a útoky lidí.
4) Rozhodně weby a diskuze, z časti rodina.

Kristýna Ježková
1) Veganem jsem se stala po 4 letech vegetariánství a jsem jím teprve půl roku.
2) Mým důvodem k veganství bylo zneužívání, týrání a zabíjení zvířátek, neboli tohle všechno nepodporovat.
3) Nejtěžší pro mně bylo sdělit to rodině a přátelům a vzdorovat řečím typu: "Takhle brzo chcípneš, jsi blbá, nemáš to v hlavě v pořádku, jíst maso je úplně normální, ty zvířata netrpí, atd..".
4) Největší oporou mi byla babička a sestra, které též přešly na rostlinou stravu. Také mi velmi pomohly webové stránky, jako je soucitne.cz, veganka.cz a v neposlední řadě Veganfest, který se konal v Brně. A asi největším potěšením je, že se v Rakousku stále více setkávám s organizacemi podporujícími veganství!

Lucie Grigarová
1) Půl roku a pár dní.
2) Zásadně asi video o marketingu potravin, přesněji jeho závěr, kde se říká, že největší zbraní je to, že jsme schopni před tím vším zavřít oči.
3) Asi to, že toho moc nemohu ovlivnit, přejetého ježka na silnici, utrpení všeobecně a nezájem té další masy lidí. A asi i to, že v mém blízkém okolí nikdo vegan není.
4) Těžko říct, internet obecně (vegan fighter například).

A na závěr se se svými odpověďmi přidáme i já a Klárka.

Jonash

1) Od loňského podzimu.

2) Skrze Klárku jsem se dostal k množství dokumentů, přednášek a článků, které postupně začaly měnit můj názor, protože mi ukázaly, že realita je jiná, než jakou si ji maluju, a že živočišné produkty ke svému životu nepotřebuji - ba naopak mi může rostlinná strava prospět.

3) Negativní reakce mého okolí včetně rodiny + takřka nulový výběr veganských pokrmů v běžných restauracích, což vadí zejména při cestách mimo Prahu (kde je jinak dostatek veg podniků).

4)  Klárka, dokumenty, knihy, veganské skupiny na Facebooku... a nakonec vlastně nejvíc já sám.

Claireh

1) Ne zcela striktní od začátku roku 2013 a od loňského podzimu jsem tomu propadla na 100 %.

2) Dokument Earthlings a lidé kolem mě.

3) Omezený výběr jídel v restauracích v malých městech.

4) Dokumenty, Jonášův přechod k veganství a paradoxně nutnost vařit si sama doma.

Jonash