Věčná Treblinka - kniha, která vás znechutí i dojme

 

Autor: Charles Patterson

Název knihy: Věčná Treblinka

Rok vydání originálu/česky: 2002/2003

Počet stran: 260

Kde sehnat: mj. v Městské knihovně v Praze, kde je k půjčení 16 svazků

"Osvětim začíná všude tam, kde se někdo podívá na jatka a pomyslí si: vždyť to jsou jenom zvířata."

Theodor Adorno

"Ve vztahu ke zvířatům jsou všichni lidé nacisty. Pro ně je to věčná Treblinka."

 Isaac Bashevis Singer

O téhle knize jsem slyšel několikrát skrze různá veg fóra, kde na ni bylo v různých kontextech odkazováno. Dostal jsem se k ní ale až poté, co jsem vznesl otázku, jak že to bylo s Hitlerem a tím jeho vegetariánstvím. Protože se skoro všude uvádí, že maso nejedl, přitom aktivista a dlouholetý vegan Gary Yourofsky v jednom rozhovoru zmínil, že to tak nebylo. A právě ve Věčné Treblince, která nabízí tak nepopulární srovnání holocaustu za 2. světové války s tím, co se rok co rok děje miliardám zvířat, se tomu věnuje hned několik odstavců.

Tahle publikace rozhodně není pro slabé povahy. I když většina z těch, kteří se k ní dostanou, už za sebou má zhlédnutá videa a dokumenty z jatek a velkochovů jako já, k zhnusení, smutku a nechutenství k lidské společnosti napříč dějinami dojde, troufám si říct, i tak. Mě to zasáhlo dost a jen posílilo mé přesvědčení a názor, že na tomhle se podílet nechci. Čímž nechci nikoho od jejího přečtení odradit! Rozhodně to za to stojí, člověk se tam má šanci dozvědět i dost věcí, které třeba doposavad k němu nedorazily.

Kniha má tři části o celkovém počtu 8 kapitol. První se zaobírá dějinami - vztah člověk/zvíře, jejich rozdílné vnímání a domestikace zvířat, se kterou šla ruku v ruce kastrace. Nutno říci, že dost hnusnými způsoby.

Druhá hovoří o tom, jak byly různé skupiny lidí nazývány všemožnými zvířaty - opicemi, šváby, psy, prasaty - (při kolonizaci Amerik, Afriky či Asie; během válek), aby se podpořilo a ospravedlnilo jejich podrobení. Díky tomu mizel taktéž soucit, protože je agresoři nevnímali jako sobě rovné.

Kapitola třetí nese příznačný název Industrializace zabíjení: Cesta do Osvětimi přes Ameriku. Je o tom, jak se v USA objevila první jatka, která stále zvětšovala svoji velikost a produkci. Právě masová produkce a zabíjení na jatkách inspirovaly Henryho Forda, který tento postup aplikoval na výrobu automobilů v podobě výrobních linek. A ty se vlastně staly vzorem pro Hitlera a jeho konečné řešení.

Čtvrá kapitola pojednává o cestě ke genocidě skrze eugeniku - což je, cituji, sociálně-filosofický směr zaměřený na studium metod, které povedou k dosažení co nejlepšího genetického fondu člověka. Zrátka křížení silných jedinců a naopak sterilizace duševně nemocných, epileptiků, vězňů či alkoholiků.

Pátá kapitola popisuje zabíjení zvířat na jatkách a Židů a dalších ras v koncentračních táborech. Zmiňuje také trpce ironický pojem "humánní zabíjení".

Pak už se naštěstí dostáváme k tomu pozitivnímu, v kapitolách šest až osm jsou příběhy lidí, kteří přímo či nepřímo přežili holocaust a rozhodli se stát vegetariány či vegany a bojovat za práva zvířat. Šestá z pohledu zajatců a utiskovaných, sedmá skrze spisovatelskou tvorbu držitele Nobelovy ceny I. B. Singera, Žida, který před válkou utekl do Spojených států. Toho holocaust silně ovlivnil a v jeho románech je spousta odkazů k tomuto tématu, nebo jsou jím přímo zasaženy. A nacházel paralely právě mezi zabíjením neárijských ras, zejména Židů, a hospodářských zvířat. V osmé, závěrečné části je pohled na věc z druhé strany barikády.

Věčná Treblinka je na konci doplněná stovkami poznámek na zdroje a doplnění informací z textu, na které navazuje 12stránková bibliografie. Bohužel většina knih, co vím, v češtině nevyšla.

A koho toto téma zajímá, nechť zkoukne přednášku Z varšavského ghetta k boji za práva zvířat, kterou i s českými titulkami najdete na YouTube kanálu Free269cz (případně na oblíbeném webu soucitne.cz, který ji doplnil anotací a přesdílel).

Jonash